Jdi na obsah Jdi na menu
 


česká meziválečná literatura

26. 1. 2012

Česká literatura 1. pol. 20. stol. – poezie

Doznívání války (Dyk, Sova, Toman)
-vstup nové generace, vyhraňování skupin podle ideologického zaměření spisovatelů
-za války a po ní krátce vlna vitalismu a naturismu (Šrámek, Neumann, Wolker), odmítnutí civilismu (zneužití techniky)
-pronikání avantgardních směrů
-1920 založen v Praze Devětsil – sdružení levicově avantgardních umělců

 

Proletářské umění
-1. pol. 20. let 20. stol.
-reakce na sociální bídu a důsledky války
-vliv komunistického poválečného režimu, kritika sociální nespravedlnosti, příprava revoluce
-požadavky: třídnost (obraz třídních protikladů, úlohy dělnictva), revolučnost, stranickost a tendenčnost
-kolektivismus proti individualismu, politická angažovanost, sociální spravedlnost, optimismus (vliv marxistické filozofie)

 

teoretické stati:
-Jiří Wolker, Proletářské umění (1922 v časopise Var), S. K. Neumann, O proletářské poezii (1923) – časopisy Červen, Kmen, Proletkult
-teoretik a literární kritik Antonín Matěj Píša (1902–1966)

hlavní představitelé: Jiří Wolker (Těžká hodina), S. K. Neumann (Rudé zpěvy), Jindřich Hořejší, počáteční sbírky J. Hory, J. Seiferta, K. Biebla
-v próze I. Olbracht (Anna proletářka), M. Majerová (Nejkrásnější svět), V. Vančura (Pekař Jan Marhoul)

 

Poetismus
-2. pol. 20. let 20. stol.
-jediný avantgardní umělecký proud českého původu uznávaný mezinárodně
-inspirace: hravost dadaismu
-spojitost s Devětsilem- nejen v literatuře, ale i v divadle, výtvarném umění, písňové tvorbě, v životním stylu „umění života, umění žít a užívat“ (Teige) aby svět byl „živou básní“
-vliv Apollinaira
 

znaky:
-obdiv k technice, velkoměstu, inspirace – cirkus, pouťové zábavy, filmová groteska, jazz, naivní umění, cestování, exotika
-odmítnutí konvencí; nové výrazové prostředky, rozumem nekontrolovaná řada volných asociací představ, sklon k parodii, spontánní fantazie, obrazotvornost, citovost, obohacení výrazové stránky poezie
-apolitičnost

 

teoretické stati:
-K. Teige- Poetismus
-V. Nezval- Papoušek na motocyklu (obě v časopise Host 1924)
-Teige a Nezval- Druhý manifest poetismu (1928)


-sborník Devětsil, brněnský časopis Pásmo, měsíčník ReD (Revue Devětsilu)
-hlavní představitelé: V. Nezval (Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Edison, Akrobat), K. Biebl (Nový Ikaros), J. Seifert (Na vlnách TSF), V. Vančura (novela Rozmarné léto), rané hry Voskovce a Wericha (Vest Pocket Revue), písně J. Ježka a E. F. Buriana
-výtvarníci Jindřich Štyrský, Toyen, František Muzika, K. Teige (malby, koláže, typografie, knižní ilustrace)
-režiséři Jindřich Honzl, Jiří Frejka

 

Surrealismus
-30. léta
-vliv Bretonova Druhého manifestu surrealismu (1929) s principy historického materialismu a levicové orientace
-V. Nezval a K. Teige oznámili v květnu 1934 vyústění poetismu v surrealismus, vznik Surrealistické skupiny, úsilí o vytvoření absolutní reality (nadrealismus)
-rozpuštění Surrealistické skupiny 1938 Nezvalem- souvislost s obratem kulturní politiky SSSR a KSČ (politické důvody, protisovětské tendence členů)

znaky:
-odpor k válce, fašismu, náboženství
-revoluce jako cesta k sociální spravedlnosti, levicová orientace
-inspirace: sny, sexuální představy, halucinace; obliba hrůzy, šílenství; nahodilost, popření vlivu rozumu a logiky
-psychický automatismus – obraz nitra, podvědomí člověka (bez rozumových zábran)
-zrušení dosavadního pravidelného verše (rytmus, rým)

-V. Nezval a K. Teige – manifestační leták Surrealismus v ČSR, K. Teige, Deset let surrealismu (1934), Surrealismus proti proudu (1938)
-hlavní představitelé: K. Teige, V. Nezval (Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař), K. Biebl (Zrcadlo noci), malíři J. Štyrský, Toyen, režisér J. Honzl, skladatel J. Ježek aj.,
-některé prvky surrealismu přetrvávají- např. v díle Jiřího Koláře aj.
-po válce vznikla skupina Ra a skupina tzv. spořilovských surrealistů (2. generace surrealismu)

 

Spirituální proud
-30. a 40. léta
-založen na symbolické obraznosti, směřuje k transcendentním, věčným hodnotám
-inklinace k existencialismu, meditativnost, náročná abstraktnost, vnitřní svár, expresivní vyjádření smutku, úvahovost

představitelé:
František Halas, Vladimír Holan, František Hrubín, Vilém Závada, Josef Palivec – tzv. mezigenerace

 

Katolický proud
-křesťansko-humanistická duchovní orientace autorů: víra v absolutní jistotu božské autority

a v bezvýhradnou platnost křesťanských mravních zásad
-návrat k poetice barokního umění, k odkazu O. Březiny; hledání východisek z krizového stavu světa
-časopisy Archa, Akord, Řád, Tvář, Vyšehrad
-literární kritik a editor Bedřich Fučík (1900–1984)
-nakladatel Josef Florián (1873–1941) ve Staré Říši na Vysočině
-edice Dobré dílo

představitelé: básníci Jan Zahradníček, Klement Bochořák, Bohuslav Reynek, Václav Renč, Zdeněk Rotrekl, Vladimír Vokolek, Josef Kostohryz, František Lazecký, Ivan Slavík
-po válce obviněni z kolaborace, po r. 1948 jejich tvorba násilně přerušena (vězení, zákaz publikovat), až koncem 60. let návrat do literatury

Nová generace za okupace
-40. léta
-programové vystoupení Jarní almanach básnický 1940
-příklon k existenciáln filozofii, hledání „nahého člověka“, „lidské duše“
-bez společenských vazeb a ideologií; lhostejnost k heslům, patosu,
-politické angažovanosti; charakteristický tragický životní pocit

představitelé: Kamil Bednář, Jiří Orten aj.

Skupina 42 – volné sdružení literátů a výtvarníků, hledání smyslu existence, úsilí o pochopení světa; disharmoni světa zachycena útržkovitě, fragmentárnost a dialogičnost textů, epičnost, prozaizace verše, nestylizovaná podoba, dokumentární zachycení každodenní všednosti, periferie velkoměst, odpatetizování jevů – básníci Jiří Kolář, Josef Kainar, Jiřina Hauková, Ivan Blatný, Jan Hanč, výtvarník Kamil Lhoták, teoretik a literární kritik Jindřich Chalupecký

 

1. Proletářská poezie

Jiří Wolker (1900 –1924) – básník, představitel vitalismu, pak proletářské poezie; psal i prózu, pohádky a divadelní hry, programové stati (Proletářské umění)

* Prostějov

Host do domu – tzv. poezie prostých věcí, vliv vitalismu a naivismu – chlapecký, láskyplný

pohled na svět, harmonie, zlidštění a zdůvěrnění, radost ze života (vliv domova), prostota

i pokora, citovost (poezie „lidského srdce“); časté náboženské výrazy, motivy srdce a očí;

jednoduchost metafory s personifikací, zdrobněliny; prostý verš – např. básně Poštovní

schránka, Kamna, Věci, Pokora)

Svatý Kopeček – původně samostatná skladba, později přiřazena do sbírky Host do domu; polytematická báseň

– pásmo (vliv Apollinaira) s autobiografickými prvky (vzpomínka na babičku, na dětství, přátele

z mládí, touha uzdravit nemocný svět); změna výrazu – verše delší a bohatší; básník opouští

idylické pojetí světa

Těžká hodina – proletářská poezie, sociální tematika (dělník, sociální nespravedlnost); úvodní stejnojmenná báseň:

svědectví o změně – srdce chlapecké (je pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce a mozoly); epická šíře a dramatičnost sociální balady, např. Balada o snu – rozdělený svět bohatých a chudých (paláce – podkroví, sytí – hladoví),

touha po lepším světě (zabít sen Jana a Marie); dialog, nepravidelný verš – od reportážního civilního vyprávěcího začátku k politickému závěru (pochodový rytmus); podobně Balada o očích topičových (dělník v práci obětuje pro lidisvůj zrak)
-Balada o nenarozeném dítěti (chudoba milenců) – zdroj tragiky je bída a sociální nespravedlnost; Balada

o námořníkovi vyzrálá balada klasického typu (motiv viny a trestu) – odraz básníkovy nemoci: báseň Umírající, Epitaf,

Balada z nemocnice aj. (z pozůstalosti)

pohádky – moderní, se sociálním aspektem, např. O listonošovi, O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce – všední současný život

Josef Hora (1891–1945) – básník, prozaik, překladatel (např. Puškina, Jesenina, Bloka)

*Roudnicko; vývoj od proletářské poezie k osobité reflexivní a meditativní lyrice

a) počátek 20. let

Básně, Strom v květu – vliv civilismu a vitalismu; okouzlení přírodou a ženou

Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro – sbírky proletářské poezie (společenské rozdíly, revoluce jako

akt spravedlnosti; např. v básni Dělnická madona)

b) od pol. 20. let, 30. léta – reflexivní a meditativní lyrika

Itálie – obraz země slunce a barev, slavná minulost i nebezpečí fašismu, smyslové dojmy; vliv poetismu, změna stylu – přímé lyrické vyjádření

Struny ve větru – lyrika přírodní a intimní, motiv plynoucího času – nehmotný pojem času přetvářen v konkrétní představu; stesk z pomíjivosti života

Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha – meditativní, subjektivní lyrika; melodický verš

Máchovské variace – 16 jambických básní, spříznění s Máchou (k 100. výročí vydání Máje a k úmrtí autora); téma lásky, země, domova, času, reflexe o životě a smrti

c) konec 30. let – reakce na politickou situaci (báseň Španělsko v nás – ve sborníku Španělsko)

Domov – tzv. poezie národního ohrožení, obava o osud rodné země; motiv země, vlasti, národa, slavné minulosti;

báseň Zpěv rodné zemi: kontrastnost (chvíle radosti a štěstí × doba utrpení a žalu); závěr – obraz „nekonečného pokolení“ = nepřetržitá kontinuita, nezdolnost; naléhavost sdělení, apostrofy, refrén, hyperbola, přirovnání

Jan houslista – lyrickoepická skladba, dějový příběh se symbolikou, český virtuóz se vrací domů, do nepřítelem ohrožené vlasti, síla jeho umění přemáhá zoufalství

 

Jindřich Hořejší (1886–1941) – proletářský básník,

překladatel francouzské poezie, vliv symbolismu a civilismu

Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den

a noc – obraz sociální bídy velkoměstské periferie,

láska spojena se společenskou aktivitou

Neumannova sbírka proletářské poezie- Rudé zpěvy

 

2. Poetismus a surrealismus

Vítězslav Nezval (1900–1958) – básník, prozaik, dramatik, překladatel (zvl. francouzské poezie);

vůdčí představitel poetismu a surrealismu, po válce tvůrce socialistické poezie poplatné režimu

* Biskoupky na Moravě, dětství v Šamikovicích ð inspirační zdroj; obdiv k velkoměstu i civilizaci; životní

pocit radosti, obrazotvornost, hravost, spontánnost, hudebnost, experimenty s jazykem

a) poezie

20. léta: vliv Rimbauda, Apollinaira, Březinova symbolismu

Most – prvotina; báseň Podzim = kaligram; fantazie a obrazotvornost

Podivuhodný kouzelník – báseň pásmo, předznamenává poetismus; básnický autoportrét – kouzelník učí člověka

chápat krásu světa, okouzlení exotikou, cestováním

Pantomima – 1. významná sbírka poetismu; členitě sestavený celek: drobné hříčky, kaligramy, divadelní a panto-

mimické scénky, básnické manifesty (Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém), cyklus Abeceda (4 – 2verší,

asociace představ z tvaru písmen, hravost), působení na všechny smysly

Básně noci – závěr poetistického období (v souboru i Akrobat, Edison, Neznámá ze Seiny, později Signál času inspiro-

vaný Edisonovou smrtí)

Edison – polytematická báseň – pásmo, vážnější, hlubší pohled na skutečnost; oslava tvůrčí schopnosti člověka

(práce jako hrdinství a dobrodružství); inspirace osobností vynálezce žárovky; obraz moderního světa, techniky,

civilizace; dvojí pocit – polarita refrénového dvojverší – radost i smutek (a proměna refrénu)

„Bylo tu však něco těžkého co drtí / smutek stesk a úzkost z života a smrti“

×

„Bylo tu však něco krásného co drtí / odvaha a radost z života a smrti“

kompozičně ucelená skladba – 5 zpěvů; výchozí zážitek – toulky po pražských mostech v noci, přitažlivost světel + mo-

tiv sebevražedného stínu = rub chaotického tempa moderní doby (1. zpěv), výjev ze života mladého Edisona (2. zpěv),

obraz moderního světa techniky a dynamiky života (3. zpěv), největší štěstí – štěstí z objevů, vrchol (4. zpěv), základní

pocit radosti (5. zpěv) ð „zapomnění na stesk života a smrti“; pravidelný rytmus, výrazná intonace, enumerace (výčet)

Akrobat – nejen oslava krás života a světa; titulní postava – očekáván lidmi jako vykupitel (zbaví je nemocí a neštěs-

tí); akrobatův úděl = poslání moderní poezie ve světě „cinkotu zlatek“, kde chybí básnivost a zázračnost

30. léta: 2 linie tvorby: surrealistická a sociální (vliv krize)

Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Pět prstů – básnické sbírky

Sbohem a šáteček – okouzlení z cesty po Francii a Itálii, smyslové okouzlení

surrealismus:

Žena v množném čísle – paralelní řazení subjektivních představ, fantazie, obrazotvornost, např. básně Litanie, Píseň

písní aj., psychický automatismus, snové a halucinační stavy

Praha s prsty deště – okouzlující lyrická krása Prahy, mnohostrannost skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání

minulosti a přítomnosti, např. báseň Město věží

Absolutní hrobař – zde obraznost posloužila pro výraz odporu k fašismu

sociální linie – anonymně:

52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – sociálně vyhrocené verše, pohled nezaměstnaného stu-

denta (společenská krize, nebezpečí fašismu), klasická forma francouzské (villonské) balady

konec 30. let a za okupace: projev vlastenectví, sounáležitosti s národem

Matka Naděje – paralela: motiv úzkosti o matčin život + obavy o budoucnost a existenci národa

Pět minut za městem – sbírka vydaná za okupace, výraz odporu k válce, okupantům, např. v básni Černý družba,

Švábi (cenzurou vyřazena) – význam symbolů, obrazného vyjádření; cyklus Óda na návrat Karla Hynka Máchy (v sou-

vislosti s převozem Máchových ostatků z Litoměřic na Vyšehrad 1939) = národní manifestace; umělecké využití

motivu země milované z Máje

Manon Lescaut [lesko] – poetická adaptace Pré-

vostova románu, veršovaná divadelní hra; kouzlo

básnického jazyka, lyrický půvab verše ð symbol

národní nezdolnosti

Historický obraz – 3dílný cyklus: verše z doby Mni-

chova, okupace a osvobození

poválečná tvorba: oficiální režimní socialistická poezie

poema Stalin, skladba Zpěv míru, sbírky Veliký orloj, Z domoviny, Křídla, Chrpy a města: budovatelské nadšení,

touha po míru, obraz proměn rodné vesnice, motivy všedního dne, politicky angažovaná poezie; posmrtně sbírka

Nedokončená

Z mého života – vzpomínky na přátele – umělce z meziválečného období

b) drama

Milenci z kiosku – komedie, ještě hravost poetismu,

ale i kritika doby (krize)

Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – výzva

k ochraně kultury a civilizace, varování před zneu-

žitím přírodních sil a před nebezpečím neomezené

moci a násilí

c) teoretická díla

– teoretické stati o moderním umění, překlady

Moderní básnické směry – komentovaná antologie

Manifesty poetismu (s Teigem)

Nezvalův přínos:

– přední představitel avantgardy (poetismus a surrealismus)

– bohatství fantazie, obrazotvornosti, převládající optimismus

– různorodost tvorby – žánrová a formální moderní poezie a básnických směrů

 

Jaroslav Seifert (1901–1986) – básník, publicista, překladatel; nositel Nobelovy ceny (1984) jako jediný český spisovatel; poezie vysoké umělecké hodnoty; v době normalizace zákaz publikační činnosti;

signatář Charty 77 (zařazen mezi disidenty)

* pražský Žižkov


proletářská poezie:

Město v slzách, Samá láska – představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit

s chudými

poetismus:

Na vlnách T. S. F. (později jako Svatební cesta)

– lyrický deník z cesty do Francie; okouzlení moderní

vysvětlivka

technikou, neproblematické vidění světa, chvála

T. S. F. = télégraphie sans fil (bezdrátová

velkoměsta (neony, pouliční ruch, přístavy, cirkus);

telegrafie, rozhlas)

básně – obrazy, různé typy písma; hravost, volná aso-

ciace představ, slovní a typografické hříčky, aforismy,

rébusy, hádanky

Slavík zpívá špatně, Poštovní holub – obraz krásy života a světa, poezie času a ticha, poetizace všedních věcí, ale

i neklid a smutek; dozvuky 1. světové války, téma cestování; písňová forma

 

 

30. léta:

Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro, sbohem – intimní, subjektivní lyrika, melancholické vzpomínky, zvl. na matku,

ztracený svět dětství, smutek nad plynoucím časem; krása české krajiny, láska jako trvalá inspirace, sen × skutečnost,

soustředění na detail; melodický verš, písňovost (mistrovství kantilény), propracovaný rytmus, rým

Osm dní – elegický cyklus, básnická pocta T. G. Masarykovi (kresby Josefa Čapka)

Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, výraz naděje, krása jazyka

doba okupace:

Vějíř Boženy Němcové – verše k 120. výročí autorčina narození; tragika jejího osudu i symbol češtiny

Světlem oděná, Kamenný most (cyklus 5 kratších básní) – Praha minulosti a básníkova mládí, trvalá jistota i smybol

existence národa; protiokupační verše, alegorie

po válce:

čistá melodická lyrika, tradiční rýmovaný verš

Přilba hlíny – básně z let války; zážitky z května 1945 (báseň Květnové noci), osvobození a konec války

Píseň o Viktorce – paralela: Viktorčin tragický osud

a lidský úděl B. Němcové

přečti si

Maminka – vzpomínky na dětství, domov; upřímný

Čítanka IV. k Literatuře v kostce

synovský cit lásky

60. léta:

tvorba po desetileté odmlce (těžká nemoc); reflexivní

lyrika, zásadní změna výrazu a formy: uvolněný nerýmo-

vaný verš, rytmizovaná próza, bez složitých básnických obrazů, mluvní styl

Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů – bilanční poezie, úvahy, intimní osobní vyznání, nepate-

tický pohled na svět – vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci, hořké životní zkušenosti, zkušenost stáří

Morový sloup – verše z let 1968–1970 (vydány 1981), původně v samizdatové podobě (edice Petlice), pak v exilu

(Index v Kolíně nad Rýnem); hořká reakce na dobu

po sovětské okupaci, nesouhlas s normalizací a ko-

munistickým režimem; obava z totalitní moci, pocit

tahák

samoty, degradace lidskosti, nemoc, strach ze smrti,

Seifertův přínos:

symbolický titul (období moru)

– zpěvnost, citovost

Deštník z Piccadilly, Býti básníkem – intimní a re-

– půvab a výrazová prostota

poezie

flexivní lyrika, okouzlení světem, účtování se životem,

– krása češtiny, vysoká umělecká hodnota

smíření; téma Prahy, umění, otázky smyslu života

a poezie

Všecky krásy světa – esejistické lyrické vzpomínky

Konstantin Biebl (1898–1951) – lyrický básník, představitel proletářské poezie, poetismu a surrealismu; raněn

v 1. světové válce na balkánské frontě, ve 20. letech cesty (Sumatra, Jáva, Ceylon, Alžír, Tunis); přátelství s Wolkerem

proletářská poezie:

Cesta k lidem – poezie prostých věcí, chlapeckého pohledu na svět; spoluautorství se strýcem Arnoštem Rážem

Věrný hlas (věnována památce J. Wolkera), Zlom,

Zloděj z Bagdádu – soucit s trpícími, melancholie,

tlumený, skromný výraz, motivy poezie srdce i válečná zkušenost

poetismus:

Zlatými řetězy – hravá obraznost, experimenty se

slovy, zvukosled, eufonické konstrukce bez hlubšího

vnitřního smyslu, drobné hříčky, např. báseň Škála nebo Akord

 

 

• S lodí, jež dováží čaj a kávu – zvláštní podobadomorodými dívkami, zážitky z mládí, vzpomínky na otce + lyrický

poetistického exotismu; křehká obraznost + zážitky z války + zkušenosti z cesty; milostná tematika – okouzlení

cestopis – obdiv k tropické přírodě; touha po vzdáleném domovu

Nový Ikaros – 2. období poetismu, vrchol nazírání na svět v jeho problematičnosti; polytematická báseň pásmo

(4 zpěvy) – mnohotvárnost světa (dětství, zážitky z tropů, milostné vzpomínky, válečné hrůzy, smutek a tíha života);

básník = mytický vzduchoplavec Ikaros – vznáší se v prostoru a času; volný proud představ, spojení poetistické

hravosti s existenciální úzkostí, prolínání časových rovin

surrealismus:

Nebe, peklo, ráj, Zrcadlo noci – volný proud asociací

poslední tvůrčí období (1940–1950, po odmlčení až do tragické smrti):

Bez obav – tematicky pestrá sbírka: vzpomínky, zážitky z války, sociální motivy i současná budovatelská tematika

 

3. Spirituální proud

František Halas (1901–1949) – básník (meditativní a subjektivní poezie), překladatel

* Brno, přátelství a spolupráce s J. Mahenem a B. Václavkem; vývoj poezie od kontrastních obrazů, zá-

měrně nelibozvučných veršů a rýmů s asonancemi k melodicky působivému sdělení; typické spojování

konkrét s abstrakty, překvapivé metafory, novotvary; dominantní motiv smrti, tragický životní pocit

a snaha překonat ho (ð halasovský proud moderní poezie: Orten, Kainar aj.)

Sépie – prvotina, stopy proletářského umění a poetismu (ale tragické ladění); odraz neradostných

zážitků (smrt matky, následky světové války, pomíjivost lásky); disharmonie, hořkost a deprese;

dominuje motiv smrti (báseň Mazurské bažiny)

Kohout plaší smrt – převaha motivů zániku, samoty, úzkosti, zmaru, smrti (vliv expresionismu); kontrastnost,

symbolika barev; krutost × něha (dětství jako ztracený ráj); kohout je symbolem mezi dnem a nocí, životem a smrtí;

myslitelská, filozofující poezie – existenciální otázky lidského života; složité metafory, nepravidelný, zdánlivě dishar-

monický verš

Tvář, Tiše, Hořec – melodičtější poezie, snaha zbavit se pocitu bolesti (báseň Doznání) – rozpornost opravdového

hlubokého citu, štěstí i bolest lásky ð útěk do vlastního nitra, samoty

Staré ženy – skladba, opět depresivní motivy, bolestnost stárnutí, bezútěšná prázdnota, opuštěnost, zoufalá

marnost (polemika s Neumannem – báseň Staří dělníci – jejich dojemná krása a aktivita); virtuózní forma mariánské

barokní litanie, monotónnost modlitby

Dokořán – obraz dramatického světového napětí (reakce na španělskou občanskou válku) – lyrika občanská a spo-

lečenská, proti fašismu

Torzo naděje – občanská lyrika (11 básní), reakce na mobilizaci, mnichovskou zradu; autor jako mluvčí národa;

báseň Mobilizace – velikost aktu příprav k obraně, od-

hodlání a statečnost vojáků, hrdost národa, nepod-

tahák

dajnost; báseň Zpěv úzkosti – úzkost i vzdor, využití

Halasův přínos:

zvukomalby (refrén), výzva k boji proti bezpráví;

– osobitá poezie, hledání

báseň Praze – motiv symbolu národní existence,

odpovědí na základní filozofické otázky a smysl života

touha zbavit se nepřátel; posila národního sebevědo-

– překonávání pocitů skepse a pesimismu, vývoj

mí – husitská a svatováclavská tradice

k životní aktivitě

Naše paní Božena Němcová – sbírka k 120. výročí

– zvláštní poetika – vývoj od kontrastních obrazů se

záměrně nelibozvučnými rýmy a asonancemi, rušivou

autorčina narození; tragický osud spisovatelky ð

kakofonií k veršům melodickým s působivými

vzor národní hrdosti a síly; symbolická krása její řeči

gradacemi, přirovnáními, spojování konkrét

Ladění – sbírka veršů výrazově prostých jako dětské

s abstrakty

říkanky, záměrná melodičnost a zpěvnost (vliv lidové

– tragický životní pocit

slovesnosti)

 

lyrizovaná

• Já se tam vrátím – básnickáa zpěvnost próza, oslava rodného Kunštátska, životní jistota domova; filozofické verše

o konci života, melodičnost

• V řadě – politická poezie, básně z ilegálních novin (z okupace), oslava hrdinství bojovníků na barikádách – báseň

Barikáda (drsné, expresivní vulgarismy, neologismy)

– posmrtně vydaná sbírka, rozplynutí nadějí; obraz

• A co? úvahy o smyslu básnické tvorby, skepse a úzkost rozděleného světa, svržení atomové bomby, obavy z nové

války,

Vladimír Holan (1905–1980) – originální básník světového významu (svérázný jazykový projev),

tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie (o otázkách času, smyslu života, lidského osudu ap.),

překladatel světové poezie (z francouzštiny, němčiny, polštiny)

* Praha, dětství v Máchově kraji v Bělé pod Bezdězem; 1969 navržen na Nobelovu cenu; r. 1991 udělen

Řád TGM in memoriam

Triumf smrti, Vanutí, Oblouk – počátek 30. let; experiment, intelektuálně náročná poezie, plná

paradoxů a protikladů (bytí × nicota, časovost × věčnost), úvahy o smyslu života, vysoký stupeň

abstrakce, nezvyklé spojování příkře různorodých slov – tzv. křížení slov (ležet kříž odříkání, k tobě se vzdaluji, vzestup­

ně tonout), zašifrovanost výpovědí, neologismy, napětí protikladů; spojování abstrakt s konkréty, věty zvolací a tázací,

časté zámlky a nedořečenosti (trojtečky), složité metafory; tíhnutí k „čisté poezii“ ovlivněné francouzskými básníky

(Mallarmé, Valéry) = poezie očištěná od závislosti na vnější skutečnosti, vylučuje rozumovost a rétoričnost, chce být

ryzí poezií pro poezii

Kameni, přicházíš – analytická reflexivní lyrika, reakce na jevy přírodní i společenské, bohatá imaginace, abstrak-

ce, zašifrovanost se blíží až ke kryptogramům, tzv.

„jeskyně slov“ – nutnost poodhalovat tajemství slov

vysvětlivka

a významů, vrchol experimentu s jazykem (vliv Mor-

kryptogram – druh hádanky, tající

gensterna) – báseň Modlitba kamene vytvořená na

skrytý smysl

principu absolutní básně; odkazy k velkým osobnos-

absolutní báseň – její řeč není závislá na

tem minulosti i reakce na dobové problémy konce

pojmové a významové hodnotě slova;

30. let; titul – příchod těžké, tvrdé doby; báseň

pomíjí jakýkoliv daný jazyk a vytváří si jazyk zcela nový

K. H. M. (k máchovskému výročí 1936)

Září 1938, báseň Odpověď Francii (odezva na

mnichovskou zradu), Sen – apokalyptická báseň, obraz protektorátní Prahy (základní motiv země – rakve), Zpěv

tříkrálový (památce mrtvých v Habeši a ve Španělsku) ð souborně vydáno ve sbírce Havraním brkem (1946)

– patos a hněv, občanská poezie reagující na ohrožení, protest proti násilí; přímočařejší sdělnost

Záhřmotí – sbírka intimní lyriky (hledání ticha před hřmotem válek) – básně milostné, přírodní, rodinné

První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku – lyrickoepické příběhy, tragické osudy, hledání smyslu života

a tvorby, životních jistot, lásky a krásy i experimenty se slovem – novotvary se mísí s odbornými nebo zcela hovoro-

vými výrazy; volná trilogie – zakladatelské dílo českého existencialismu

po válce:

Dokument – poválečný soubor 4 částí: skladba Dík

Sovětskému svazu, 4větá báseň Panychida –

vysvětlivka

za všechny umučené (polemika s Bohem, jeho

panychida = pravoslavný smuteční obřad

netečností k válečným hrůzám), sbírka Rudoarmejci

(portréty prostých ruských vojáků, důraz na jejich lid-

skost; práce s detailem, oproštěný výraz, prozaizace

verše), sbírka Tobě (útočné glosy dobových událostí)

od 60. let:

po 15letém nuceném odmlčení (v 50. letech nepřijat totalitním režimem, vydáván jen ojediněle)

Bolest – sbírka lyrických veršů z let 1949–1955 (vyšla 1965) – o utrpení nejen osobním

 

 

dvě linie Holanovy poezie: návrat k vnitřnímu světu člověka, meditativní a expresivní lyrice a návrat k příběhům, lyric-

koepickým skladbám

Bez názvu, Na postupu, Trialog – verše z dřívější doby, Na sotnách, Asklépiovi kohouta = verše z 60. let; krátké

texty, často dialogické nebo gnómické (průpovědi), kontrastnost, otázky a odpovědi (typické ale nebo tázavost);

záměrně provokativní, analytická, existenciální poezie

Předposlední, Sbohem? – posmrtně vydané sbírky (tvorba z doby normalizace) – opět náznakovost, nedořečenost,

hledání pravdy, smyslu života

Příběhy – epika, soucit s bezbrannými a trpícími, báseň Toskána zamýšlena jako umělecká závěť, rozloučení se

životem

Mozartiana – společné vydání cyklu 8 básní k 150. výročí premiéry Dona Giovanniho + Mozartiana II; láska a obdiv

ke geniálnímu tvůrci, tragika jeho osobního života

Noc s Hamletem (s epilogem Noc s Ofélií) – me-

tahák

ditativní skladba – pásmo, pomyslný noční dialog

Holanův přínos:

básníka s Hamletem (pocta Shakespearovi) i s jinými

– osobitá, filozoficky laděná

význačnými osobnostmi – o tajemství života, o vý-

náročná poezie

znamu básnického umění, o vztahu člověka a dějin;

– bohatství jazykových prostředků, experimenty

zlo (malost, osudovost) × touha po harmonii a kráse;

se slovy: novotvary (kráčivec, loučenec, obsvětí),

pasáž o dětství, oslava matky = jistota a bezpečí; ná-

mnohovýznamová pojmenování, slova z technických

oborů (verš v radiaci), složité metafory, nezvyklá

řek nad úpadkem člověka; výrazová složitost; bohatá

vyjádření (budu křížit slova)

imaginace, náročné filozofické metafory o poslání

poezie

František Hrubín (1910 –1971) –

lyrický básník, prozaik, dramatik, překladatel (zvl. francouzské poezie), zakladatel moderní literatury

pro děti

* Praha, mládí v Lešanech, sepětí s Posázavím

zpočátku vliv spiritualismu, typická písňovost, pak existenciální poezie

a) poezie

vstup do literatury v 30. letech:

Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě – milostná a přírodní lyrika (Posázaví), oslava života; působivá melodičnost;

dvojpólovost – zrození a smrt

Země po polednách, Včelí plást – spirituální poezie, básně – modlitby, sonety; motivy země, domova spojované

s náboženskou vírou

Země sudička, Cikády, Mávnutí křídel – spirituální a reflexivní lyrika, sociální prvky (motiv chudoby), příklon k jis-

totě země, rodu, náboženského řádu; důraz na hodnoty rodinného života a domova, nový motiv ohrožení a křídel;

písňovost, melodické rýmy i kontrastnost (země × vesmír, život × smrt)

obraz války a osvobození:

Chléb s ocelí – občanská poezie, triptych: Stalingrad, Chléb s ocelí, Pražský máj – válečné hrůzy a osvobození

Jobova noc – 5dílná skladba – poema, obraz válečných let i vlastní tvůrčí cesty, osudu národa a představa nového

světa; ve 3. zpěvu vyznání lásky k rodné zemi – refrén „Čechy krásné, Čechy mé“ – obraz Čech jako těžce zkoušené

země; kompoziční princip – obměny opakovaných motivů a kontrasty

poválečná tvorba:

Hirošima – varovná lyrickoepická skladba, hrozba atomové smrti × touha žít; obava z nového ohrožení (období

studené války); osud japonského města, propojení každodennosti a nadčasovosti

Můj zpěv – intimní lyrika, zpověď člověka (básníka) překonávajícího smutek z pomíjivosti života (báseň Zpěv lásky

k životu – okouzlení světem, přírodou, láskou; vědomí významu a trvalosti lidského díla; krása jihočeské přírody –

máchovské obrazy)

 

poema, vyjádření obavy

prolínání dvou

dávné (o Daidalovi

• Proměna –touhy člověka po volnostio osud lidstva;Ikarův – zneužitívýznamových rovin: mytické,(letní neděle u vody,

– symbolu

× tragický let

rozumu) a reálné, současné

 

novinová zpráva o pokusu s atomovou bombou, netečnost lidí k hrozivé zkáze); významové napětí mezi oběma

rovinami; zavazující poznání: „Ale nic se neděje bez nás.“

od 60. let:

Až do konce lásky – milostná lyrika + úvahy o poezii

a o životě

odkaz

Romance pro křídlovku – poema, příběh první

Čtenářský deník k Literatuře v kostce

chlapecké lásky (smyslná láska a okouzlení) a prvního

a Kompletní přehled české a světové

poznání smrti (dovršení života), prostředí Posázaví,

literatury;Čítanka IV. k Literatuře v kostce

motivace osobním básníkovým prožitkem, osudo-

vost v lidském životě; opět dvojpólovost a jednota

života a smrti, šťastná láska a osudové rozloučení; spojující motiv křídlovky – hraje na vesnici o svatbě i o pohřbu;

složité prolínání časových rovin, metoda montáže, filmového střihu a detailu; film 1966 – Otakar Vávra

Černá denice – sbírka věnovaná památce rodičů a sestry, básně – sny

Lešanské jesličky – vánoční balada, opět kontrast života a smrti (kolébka – rakev); parafráze biblického motivu

b) próza

U stolu – vzpomínková próza, téma dětství

Zlatá reneta – novela o návratu pražského knihovníka do kraje mládí; účtování s nezdařeným životem stárnoucího

muže; film 1965 – Otakar Vávra

Lásky – medailony o přátelích

c) drama – zájem o vnitřní svět člověka, lyrické (šrámkovské) ladění

Srpnová neděle – lyrické drama o 3 jednáních; jižní Čechy (třeboňský rybník), jednoduchý děj – přechod od

situační k charakterové zápletce (postupné odhalování charakterů, pohled od nitra postav); obraz mezilidských

vztahů ð kritika sobectví, omezenosti, lhostejnosti, vnitřní prázdnoty; hlavní postavy – redaktor Alfréd Morák, jízlivý

intelektuál znechucený současností a věčně nespokojený, hysterická paní Mixová s pocitem nenaplněného života

× svět mladých; zvláštní dialog – spíš nesouvisející monologické proudy (postavy mluví samy o sobě, vzájemně se

neposlouchají) = obraz vztahů v době totality („doba monologů“); film 1960 – Otakar Vávra

Křišťálová noc – prostředí vesnice, konflikty mezi mladou a starší generací

d) tvorba pro děti

Říkejte si se mnou, Říkejte si pohádky, Hrajte si s námi aj. – pohled na svět očima dětí (spontánnost, představi-

vost, hravost); čistota a krása jazyka; forma říkadel, rozpočitadel, pohádek

Špalíček pohádek, Pohádky z tisíce a jedné noci – vypravěčské mistrovství

Vilém Závada (1905–1982) – básník Ostravska, překladatel; poezie ovlivněna bolestnými prožitky i neradostnou

situací rodného kraje ð typické pocity bolesti, smutku, melancholie = protiklad poetismu, ačkoli z něj vychází

Panychida – vyzrálá prvotina, tragický životní pocit (válka, smrt otce)

Siréna, Cesta pěšky – svět hornické a hutnické práce (černé Ostravsko); sociální témata (sounáležitost s chudými),

vztah k rodnému kraji

Hradní věž – reakce na společenskou situaci (Mnichov a okupace)

po válce:

Povstání z mrtvých – básně z protektorátního období a osvobození, spontánní radost z porážky antihumánních sil

Polní kvítí – pozitivnější vidění světa, důvěra v člověka a budoucnost, rodný kraj; zjednodušující rétoričnost, rysy

schematismu

tvorba 70. let:

Jeden život – autobiografická zpověď, návrat do rodného kraje, vzpomínky na dětství

Na prahu, Živote, díky – bilanční poezie, úvahy o smyslu života a poezie, protest proti totalitě

 

Josef Palivec (1886–1975) – básník, překladatel z francouzštiny (P. Valéry), autor experimentální poezie, vyslovuje se

k základním otázkám lidského bytí; za okupace vězněn za aktivní účast v odboji; ve vykonstruovaných procesech byl

r. 1949 odsouzen a vězněn až do 60. let

Pečetní prsten – pozdní debut (1941) – vliv symbolismu a „čisté poezie“; jinotajné obrazy (aktuální zápas národa se

silami zla); dokonalost jazyka – experimenty se slovy, neologismy, eufonie, kontrasty

4. Katolický proud

Jan Zahradníček (1905–1960) – básník křesťanské katolické orientace, redaktor (revue Akord, Řád), překladatel;

1951 zatčen, ve vykonstruovaném procesu s tzv. klerofašistickou zelenou internacionálou (s římskokatolickými literáty)

odsouzen za údajnou velezradu na 13 let vězení; propuštěn na amnestii 1960

Pokušení smrti – prvotina, halasovsky nelibozvučné expresivní verše; fascinace smrtí; existenciální úzkost, bolest,

žal, pesimismus souvisí s tragickým osudem (těžce poškozená páteř po úrazu v dětství)

Návrat – smysl života spočívá v křesťanské víře (útěcha, zklidnění), vzpomínky z dětství; vyrovnaný, melodičtější

verš

Jeřáby – obrat, opojení životem přes pocity stesku, dramatičnost duchovních prožitků × smyslové okouzlení; moti-

vy světla a tmy, soustředění k rodnému kraji, k jistotě víry v Boha

Žíznivé léto, Pozdravení slunci (z 30. let) – lyrika víry a lásky, touha po naplnění života, přechod k pozitivnějším

náladám – jistota venkovského života, rodiny, krajiny a země = dílo boží; hymnické verše, melodičnost, rým

Korouhve – převaha náboženských motivů, cyklus básní – apostrofa světců + osud národa (období okupace) a víra;

litanie a patos (oslovení světců Vojtěcha, Prokopa, Jana Nepomuckého, Cyrila a Metoděje)

Svatý Václav – reflexivní skladba, hymnus; symbol češství a blížící se svobody

Stará země – válka chápána jako boží trest a zkouška; odpor k okupantům, pocit smutku – odmítá pokrok lidstva

bez Boha

La Saletta – skladba vyjadřuje zklamání z poválečné-

vysvětlivka

ho vývoje; tragédie národa, cesta k mravní zkáze

La Saletta – poutní místo u Grenoblu ve

Znamení moci, Rouška Veroničina – kontrast zla

Francii, kde se podle lidové tradice zjevila

a dobra, trpké zkušenosti z komunistického režimu,

r. 1946 Panna Maria dvěma dětem ð

přetvářka, odlidštění, hrozba zániku (božího trestu)

varování před zkázou (ztráta víry)

Dům strach (v exilu), Čtyři léta (oficiální vydání až

1991) – poezie psaná ve vězení

Bohuslav Reynek (1892–1971) – básník samoty, křesťanské orientace, metafyzické a spirituální linie, grafik (spo-

lupráce s Josefem Floriánem ze Staré Říše a Josefem Čapkem), překladatel; žil střídavě v rodném Petrkově na Havlíč-

kobrodsku a v Grenoblu ve Francii (sňatek s francouzskou básnířkou Suzanne Renaud); vliv symbolismu a mysticismu,

erbenovské baladičnosti ð poezie osamělého poutníka ztichlým krajem, petrkovským rájem; důvěrnost, smířlivost,

motivy bolesti, prostoty, ticha

Žízně, Smutek země – prvotiny, idylická oslava života, křesťanský prožitek, pokora; básně - modlitby

po 1. světové válce: nový zorný úhel, vliv expresionismu

20. léta:

Rybí šupiny – básně v próze (výtvarný doprovod

přečti si

Josefa Čapka); obrazy venkovské přírody, soustře-

Čítanka III. a IV. k Literatuře v kostce

dění na detail, častý motiv samoty, klidu, viny; pocit

smutku, melancholie, vliv expresionisty G. Trakla

Had na sněhu, Rty a zuby – verše plné básnické

imaginace, spojení radosti s Bohem a odevzdáním do jeho vůle (báseň Radost); barokní kontrasty zla a dobra, hříchu

a nevinnosti; biblické obrazy – had jako personifikované zlo; kult rozkladu, zmaru; výtvarná barevnost veršů – krása

přírody × společenské zrůdnosti

 

 

30. a 40. léta:

Setba samot, Pieta – intimní lyrika, uzavřený svět básníka, odloučenost od světa hluku a spěchu; četné biblické

motivy, úzkost; zhuštěný verš, méně barevnosti; obraz chudoby a prostoty venkova

Podzimní motýli – v popředí rodný kraj (petrkovský statek, Vysočina), starozákonní motivy (utrpení – součást cesty

k Bohu), hledání harmonie, pokorné lásky; niterný vztah k zvířatům a rostlinám (obrazy zimy, chalup a chlévů, vlaš-

tovek, bodláků, šípků); titulní obraz podzimních motýlů a posledních paprsků slunce = životně tvůrčí dovršenost,

smíření, klid; barevná zastřenost, splývání kontur (motiv zamrzlého okna); meditativní, snová lyrika

Sníh na zápraží (z let 1945–1950, vydáno až 1969) – lyrika pokory a víry, ignorace politických a společenských

témat, znovu expresivita a metaforičnost (důsledky změn po r. 1948), zosobnění smutku; symbolický motiv sněhu

(i v grafice – cyklus Sníh)

60. a 70. léta:

Odlet vlaštovek – z konce 60. a ze 70. let, vydáno posmrtně v exilu 1980, v samizdatu 1984, oficiálně až 1989;

atmosféra počátku tzv. normalizace (mravní a duchovní ubohost); zvýšená dramatičnost, napětí; smysl tvorby: hle-

dat světlo a naději, stopy krásy, odhalovat hlubiny duše („samotu samot“); motiv smrti = odměna za prožité hrůzy,

vykoupení z životního utrpení; zesílení existenciálních pocitů, oproštění výrazu: barevnost vystřídána šedí a černí,

zkratkovitá strohost, zhuštěnost (převaha substantiv, konkrétních pojmenování); gnómický verš, značná frekvence

otazníků, asociativní řetězce představ

Václav Renč (1911–1973) – básník, dramatik, překladatel ; v 50. a 60. letech vězněn

Sluncem oděná (Loretánské světlo), Popelka nazaretská, Pražská legenda – 3 mariánské skladby, vznikly ve vězení

České žalmy – kritika demoralizace lidí v moderní době

 

 

5. Nová generace a literatura za okupace

– tíživé podmínky a období tzv. protektorátu, narušení přirozeného vývoje, zákaz publikovat, ilegální tvorba; část tvůrců

emigrovala (Voskovec, Werich, Egon Hostovský aj.), část se zapojila do odboje (Halas, Palivec, Vančura aj.) někteří poslá-

ni do koncentračního tábora (Josef Čapek, Ferdinand Peroutka, E. F. Burian, K. Poláček aj.)

– ilegální publikace protiokupačních textů – básnický sborník Křik koruny české (Seifert, Hora, Holan, Halas aj.)

– zúžení tematických okruhů (cenzura): intimní život, příroda, domov, oslava mateřštiny (symbol národní existence) – libo-

zvučné, melodické verše, písňovost (Halasovo Ladění, Nezvalova Manon), významné osobnosti (120. výročí narození

B. Němcové – sbírky Halase, Seiferta), oslava Prahy, abstraktní meditace, poezie pro děti (Halas, Hrubín) = poezie národ­

ních hodnot a národního ohrožení

Kamil Bednář (1912–1972) – básník existenciální poezie, představitel válečné generace

Milenka modř – hledání lidské podstaty („nahého člověka“ a jeho lidskosti); okouzlení prchavými okamžiky štěstí ×

obavy ze zmanipulování člověka

Kamenný pláč, Veliký mrtvý, Hladiny tůní – existenciální pocit úzkosti, hledání jistoty, křesťanský humanismus

(soucit s trpícími); časté obrazy tmy, noci a smrti

Jiří Orten (1919–1941), vl. jm. Jiří Ohrenstein – básník, představitel existenciální poezie; další pseudonymy Karel Jílek,

Jiří Jakub; rozvíjí halasovskou linii moderní české poezie

* Kutná Hora, židovský původ ð rasová diskriminace (vyloučen ze studií)

Čítanka jaro – citově působivá poezie: snaha polidšťovat svět, wolkrovská něha, důvěřivost světu, křehkost; spojení

smyslových dojmů a reflexe; melodický verš

Cesta k mrazu – projev existenciální úzkosti, napětí, samoty, marnosti, zoufalství, životní absurdity; uvědomuje si

jistotu smrti, surovost a nelidskost doby = tragédie člověka i Boha; nerytmický verš, symbolický titul

Jeremiášův pláč – skladba, obrat k mýtům Starého zákona, hledá zdůvodnění lidského osudu (vyčítá Bohu, že

trestá nevinné)

Ohnice – verše beznaděje, ohrožení, bezmocnosti,

poznámka

ale i statečnosti

 

 

Po Ortenově smrti vznikla stejnojmenná

básnická skupina Ohnice, hlásící se

k existencialismu (K. Bednář aj.)

Literatura v kostce pro SŠ

– vyšly po válce

návrat k lyrice něhy,

žalozpěvů

• Elegie domova, dětství,posmrtně (stejně i Scestí);úvahy o životě, tvorbě,meditativnost i melodičnost; 9dopisu pro

(ztráta

tragika nešťastné lásky);

poezii; Sedmá elegie – forma

Karinu (dánskou spisovatelku); autor řeší vztah k Bohu, hledá porozumění druhého člověka

Deníky (Modrá, Žíhaná a Červená kniha) z let 1938–1941; záznamy, osobní úvahy, dopisy, citáty, básně s datací

vzniku

 

Česká literatura 1. pol. 20. stol. – próza

Na počátku 20. století vrcholí a doznívá tradiční realismus (A. Jirásek, Z. Winter, K. V. Rais, T. Nováková, J. Holeček aj.),

naturalismus (V. Mrštík, K. M. Čapek-Chod), výjimečně impresionismus (F. Šrámek)

Po 1. světové válce – výrazná diferenciace autorů v oblasti názorové i tematické; ve 20. letech převaha menších

prozaických žánrů – povídka, reportáž, próza lyrická, utopická (dominantní postavení měla poezie), ve 30. letech

rozsáhlejší útvary – román, románový cyklus (dominantní postavení prózy)

Znaky české prózy 20. století:

– důraz na poznávací (noetickou) stránku díla

– tendence k syntetickým útvarům

– péče o jazykovou kulturu projevu

– oživení psychologického zřetele

– zesílení epičnosti

– sklon k baladické stylizaci (baladická próza – Olbrachtovy zakarpatské příběhy, Majerové Havířská balada, Čapkův

Hordubal, Vančurova Markéta Lazarová aj.)

Manifest českých spisovatelů – květen 1917 – připravený Jaroslavem Kvapilem podepsalo přes 222 českých spisovatelů,

novinářů, vědců (jako první A. Jirásek) – požadavek svobody tisku, svéprávnosti národů (právo Čechů na samostatnost)

1. Téma 1. světové války

a) otřesné zážitky z fronty

Jaroslav Hašek (1883–1923) – prozaik, satirik, humorista, publicista; vliv anarchismu; provokatér

a mystifikátor

* Praha, pobyt na Lipnici u Havlíčkova (Německého) Brodu; bohémský život a tuláctví – odpor ke spo-

lečnosti, měšťáctví, konvencím, byrokracii, církvi; za války voják rakouské armády, dostal se do ruského

zajetí, přešel k čsl. legiím, po říjnové revoluci vstoupil do bolševické Rudé armády (novinář, politický

pracovník); 1920 návrat do Čech – návrat k bohémskému způsobu života

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – tetralogie, nedokončený humoristický román –

satira na rakouský militarismus; ironický obraz války, zpátečnictví a byrokracie rakouské monarchie; dvojakost hlavní

postavy Švejka: prostomyslný naivní hlupák a dobrák, nebo rafinovaný moudrý blázen, chytrák (předstírá idiotství),

představitel lidového odporu proti válce, násilí a ponižování člověka; absurdita války a byrokratismus na postavách

švejkových nadřízených (nadporučík Lukáš, poručík Dub, feldkurát Katz aj.); groteskní nadsázka – Švejkovo detailní

plnění absurdních rozkazů, chaotičnost, destrukce, rozklad armády zevnitř; ztělesnění zla, povýšenosti; nedějová,

uvolněná forma, nespisovná čeština, vojenský slang, vulgarismy, germanismy; dokumentaristické postupy – citace

vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků, vyhlášek

přečti si

Čítanka III. k Literatuře v kostce

odkaz

Kompletní přehled české a světové

literatury a Čtenářský deník k Literatuře

v kostce

Jaromír John (1882–1952) – prozaik, estetik, výtvarný kritik – pod vl. jm. Bohumil Markalous

Obraz války je i v díle A. M. Tilschové (Haldy), B. Benešové (Úder, Podzemní plameny, Tragická duha), I. Olbrach-

• Večery na slamníku – povídkový soubor; vlastní zážitky z války + monology stylizované jako projevy nejprostších

lidí zavlečených do války (postavy sympatické, politováníhodné i darebácké); stesk po domově (idealizace)


Literatura v kostce pro SŠ

ta (Podivné přátelství herce Jesenia), V. Vančury (Pole orná a válečná), K. Konráda (Rozchod), R. Weinera (Lítice),

S. K. Neumanna (Válčení civilistovo), F. Šrámka (Žasnoucí voják), V. Kaplického (Gornostaj), J. Weisse (Barák

smrti, Bláznivý regiment) aj.

b) legionářská literatura

tematika zahraničního odboje; autoři většinou skuteční účastníci bojů, události zobrazovány s vážností (× Hašek); odlišnost

podle pravicové nebo levicové orientace

Rudolf Medek (1890 –1940) – básník, prozaik, dramatik; účastník bitvy u Zborova (1917)

Anabáze – pentalogie, kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, bojů čsl. legií na straně protibolševických sil;

vyčerpávající cesta přes Sibiř do Vladivostoku, zborovská bitva; epická šíře, patos

Zborov – patetická oslavná báseň

Josef Kopta (1894 –1962) – básník, prozaik, publicista, účastník 1. světové války

Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – trilogie, obraz legií v Rusku

František Langer (1888–1965) – prozaik, dramatik; legionářský vojenský lékař; židovský původ

Jízdní hlídka – drama, osudy skupiny legionářů obklíčených ruskými partyzány, boj proti přesile; téma viny a trestu

po válce:

Velbloud uchem jehly, Obrácení Ferdyše Pištory – veselohry

Dvaasedmdesátka – drama koncipované jako divadlo na divadle (hra napsaná vražedkyní se inscenuje na jevišti)

pro děti: Pes druhé roty, detektivka Bratrstvo bílého klíče, Děti a dýka (proti fašismu)

Jaroslav Kratochvíl (1885–1945) – sympatizoval s bolševiky, odmítl boj proti Rudé armádě

Prameny – 2dílný nedokončený román, obraz složitých poměrů v Rusku, pohled z několika perspektiv; kritika legionářské legendy

 

 

2. Expresionismus

životní pocit rozkladu hodnot, úzkosti, absurdity světa; válka tento pocit zvýraznila ð únik od reality k snu

Ladislav Klíma (1878 –1928) – filozof, prozaik, dramatik; neschopen existenčně pevně zakotvit ð bída, alkoholismus

Velký román I.–III. – hrůzostrašný román – torzo (démoničnost, vraždy, zvrácená erotika), obraz cesty člověka

k egodeismu (ovládnutím své vůle se stává Bohem na Zemi); černý humor, filozofické úvahy

Utrpení knížete Sternenhocha – „groteskní romaneto“ s prvky hororu a gotického románu; obraz světa utrpení

a sadomasochismu; degenerovaný šlechtic se ožení s krásnou Helgou, zabije ji, týrán vidinami zešílí; motivy haluci-

nace, filozofické reflexe o smrti a nesmrtelnosti

Richard Weiner (1884 –1937) – básník, prozaik a publicista, expresionista, prvky surrealismu i existencialismu; experi-

menty s jazykem; židovský původ

Škleb – povídkový soubor; úvahy o zodpovědnosti člověka; rozpor mezi vírou ve schopnosti člověka dobře uspořá-

dat svět a deziluzí nad jeho nemohoucností ð nihilismus, životní nejistota

Lazebník – esej a čtyři prózy – kritika evropské civilizace, odcizení člověka; otázky smyslu života a tvorby; text pro-

kládán úvahami, plynulost děje záměrně narušována

Hra doopravdy = 2 texty (Hra na čtvrcení a Hra na čest a oplátku) – inspirace surrealismem, konfrontace reality

a imaginace, sebevědomí, suverénnosti a nerozhodnosti, bezmocnosti; úzkost člověka v absurdním světě; oslabení

dějové linie

poezie:

Mnoho nocí, Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami, Mezopotámie – básnické sbírky, vývoj od motivů zániku, smrti,

noci a tmy, beznaděje a viny k hledání ráje v srdci člověka; proměna formy: od nemelodického verše k hudebnosti

Josef Váchal (1884 –1969) – prozaik, básník, malíř, řezbář, grafik, typograf, autor vzácných bibliofilií; ovlivněn ex-

presionismem i secesní tradicí, surrealismem; propagátor spiritismu; studoval náboženství a magii (vliv středověkého

satanismu a okultismu)

Krvavý román – autorem označen za „satirický a groteskní“; pokus o ideální horor; groteskní nadsázka, ironie,

 

 

parodické parafráze, mystifikace; prolínání vážnosti a směšnosti; použity postupy triviální (pokleslé) literatury; autor

si knihu sám vysázel, opatřil dřevoryty, použil vlastnoručně vyřezané litery; kniha vyšla v 17 exemplářích

3. Demokratický proud

 

Karel Čapek (1890–1938) – prozaik, dramatik, publicista (redaktor Lidových novin), překladatel

z francouzštiny, kritik, filozof (pragmatismus), důsledný demokrat a humanista; manžel herečky Olgy

Scheinpflugové; 1995 udělen Řád T. G. Masaryka im memoriam

* Malé Svatoňovice, dětství v Úpici v Podkrkonoší; studium filozofie ð práce Pragmatismus čili Filozofie

praktického života; v Čapkově vile se scházeli tzv. „pátečníci“ (vždy v pátek) – přátelé (T. G. Masaryk,

Ferdinand Peroutka, nakladatel Julius Firt aj.) – diskuse o politice, kultuře, událostech

záliba v cestování; práce na zahradě (Zahradníkův rok), vztah ke zvířatům (Měl jsem psa a kočku)

osobitý styl založený na virtuózním zvládnutí češtiny;

vyjádření srozumitelné, se smyslem pro humor; bezpro-

střednost výpovědi, konkrétnost, dialogičnost, sklon

poznámka

k hovorovosti; plynulá mluva, souřadnost, hromadění

Na podzim 1938 Čapek navržen francouzskými

synonym, hovorový jazyk

spisovateli na Nobelovu cenu, ale o Vánocích

a) spoluautorství s bratrem Josefem Čapkem

téhož roku zemřel

Zářivé hlubiny (soubor povídek), Lásky hra osudná

(pokus o návrat k renesanční komedii), Krakonošova

zahrada (krása světa × obava ze zneužití techniky)

b) povídky

Boží muka, Trapné povídky – povídkové soubory; vliv války, otázky svobody člověka, smyslu života, pravdivosti

poznání; motivy tajemství a záhad (např. Šlépěj – motiv osamocené lidské stopy v sněhové závěji)

Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy – soubory povídek s detektivní zápletkou; témata z černé kroniky;

zdánlivě neřešitelné záhady jsou logicky vysvětleny, ale nenaznačeno, na čí straně je zlo (filozofie relativismu); vy-

pravěčské umění, živý hovorový styl, srozumitelnost, konkrétnost, zaměření na detail; příběhy propojeny postavou

komisaře Mejzlíka či vypravěče, např. Kupon, Básník, Záhadné zmizení herce Bendy aj.

První parta – novela z hornického prostředí – o lidské solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole

c) romány

Továrna na absolutno – utopický román – fejeton, varování před zneužitím velkých idejí proti lidem; nebezpečí

fanatismu

Krakatit – utopický román s prvky sci-fi o vynálezu nebezpečné třaskaviny ð ohrožení lidstva a světa; hlavní posta-

va – vynálezce inženýr Prokop dochází k názoru, že pro lidstvo je nejdůležitější každodenní drobná užitečná práce

(humanistický závěr) ð myšlenka odpovědnosti vědce; prolínání reálných, snových i fantaskních prvků

románová noetická trilogie (noetika = nauka o poznání a možnostech poznání)

Hordubal – tragédie podkarpatského horala po návratu z Ameriky, kde vydělával peníze – nevěra ženy Polany,

zavražděn; úsilí dobrat se pravdy ð trojí pohled: Hordubalův, četníků (soustřeďují fakta), výpovědi svědků; případ

nedořešen (různorodost, relativnost pravd); balada v próze

Povětroň – neznámý muž, letec, po havárii umírá nepoznán; tři možné výklady – rekonstrukce jeho života podle

vlastní fantazie ošetřující jeptišky, jasnovidce a básníka

Obyčejný život – autobiografie železničního úředníka v penzi, retrospektivní pohled

souvislost románů není dějová, ale myšlenková (filozofie relativismu) – pohledy na určitou událost z různých zorných

úhlů (není jen jedna poznatelná pravda)

Válka s Mloky – satirická alegorie, fejetonní politická antiutopie; kritika zištnosti, světa peněz, varování před

nebezpečím fašismu a rasismu, představovaného polidštěnými mloky (objev českého kapitána van Tocha

v Tichomoří); zneužitelní tvorové realizují projekt světovlády; karikatura obyčejného „stádního“ člověka, snadno

 

 

manipulovatelného a zneužitelného k čemukoli

(obdoba robotů v R.U.R.); využití novinových zpráv,

poznámka

rozhovorů, anket (novinářská forma reportáže)

Monografie o K. Čapkovi:

Život a dílo skladatele Foltýna – nedokončený

Ivan Klíma, Karel Čapek a Velký věk

psychologický román, mozaika charakterových rysů

chce mít též velké mordy; Alexandr

Matuška, Člověk proti zkáze; Oldřich Králík,

pseudoumělce, samolibého hudebníka; téma mrav-

První řada v díle Karla Čapka

nosti v umění

Memoárové publikace:

d) dramata

Helena Čapková, Moji milí bratři; Olga Scheinpflugová, Český román

Loupežník – konverzační lyrická komedie, oslava

a Byla jsem na světě; Helena Koželuhová, Čapci očima rodiny

mládí (boj o právo na lásku) × opatrnictví a pokrytec-

tví dospělých; výsměch měšťáckým konvencím

R.U.R. – podtitul Rossum’s Universal Robots; fantasticko-utopická hra o umělých lidech, schopných nahradit člo-

věka; vzpoura robotů ð zánik lidstva – kromě stavitele Alquista; marně se snaží obnovit zničený recept na výrobu

robotů; řešení – ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse se probudí nová, lidská vlastnost – cit ð

naděje pro lidstvo, je zachráněno (idealisticko-humanistický závěr); slovo robot, dnes mezinárodní – je novotva-

rem Josefa Čapka

Ze života hmyzu (spoluautorství s bratrem Josefem) – satirická alegorická hra s rysy expresionismu; obraz

lidských chyb a nedostatků (jejich nositeli jsou různé druhy hmyzu) – kritika egoismu, poživačnosti, kořistnictví,

vládychtivosti, povrchnosti, netečnosti, lakomství; postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, uvažuje o smyslu

života

Věc Makropulos – utopická komedie, téma dlouhověkosti, života bez hranic

Bílá nemoc – drama z 2. poloviny 30. let 20. století – konflikt jedince (humanista dr. Galén) a držitelů moci, strůjců

války (diktátor Maršál, baron Krüg) = konflikt ideálů pacifismu a demokracie × diktatura; varování před fašismem

a nebezpečím davové manipulace

Matka – poslední hra, varování před zločinností války, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti; fiktivní rozhovor

matky Dolores s mrtvým manželem a 4 syny; naživu zůstal jen Toni – matka ho nechce pustit do boje; střetnutí

2 principů života (mužský – plnit nadosobní úkoly × ženský – zachovat život); po poznání krutosti nepřítele (zabíjí

i malé děti) se matka rozhodla poslat i syna Toniho do války (dává mu do rukou pušku)

e) cestopisné prózy - fejetony

Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever – vyjádření dojmů z cest –

reportážní texty, úvahy, básnické líčení; vtipnost, originalita, humor, jazyková hravost

f ) překlady

Francouzská poezie nové doby a Apollinairovo

tahák

Pásmo

Čapkův přínos:

g) stati

– demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele

Marsyas čili Na okraj literatury – stati o literatuře,

světové úrovně

především pololidové a okrajové (triviální); pohled

– rozmanitost žánrová, tematická, stylistické mistrovství

na poslání literatury, závěr – oslava české řeči

(sklon k hovorovosti)

O věcech obecných čili Zoon politicon – zamyšlení

– myšlenková závažnost výpovědi, vytříbený jazyk

nad malými českými poměry, úvahy o smyslu demo-

– novinář, tvůrce sloupku (tištěn kurzívou) – krátký

text v pravém sloupci první strany

kracie (např. Proč nejsem komunistou)

novin, aktuální, vtipný;

Kniha apokryfů – netradiční zpracování známých

přispěl k rozvoji

příběhů z literatury a historie

fejetonu, causerie

Hovory s T. G. M. – fiktivní rozhovory s prvním čes-

koslovenským prezidentem – otázky lidské existence

 

h) tvorba pro děti

Dášeňka čili Život štěněte – láska k fotografování a zvířatům, vlastní ilustrace

Devatero pohádek (s J. Čapkem) – veselá vyprávění, svět pohádek není nadpřirozený, prolíná se se skutečností;

mistrovství slova (hromadění synonym, souřadnost, přirozená plynulost mluvy)

Karel Poláček (1892– asi 1944) – prozaik, humorista, kritik, novinář

* Rychnov nad Kněžnou; židovský původ; léta 1. světové války prožil na frontě; 1943 odvlečen do Terezína, odtud do

Osvětimi, kde zahynul; pro Lidové noviny psal fejetony, soudničky, sloupky – vtipně glosoval události; úspornost výrazu,

postřeh; v prózách – satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války (maloměšťáctví ohrožuje

lidstvo – není směšné, ale nebezpečné a nezničitelné)

Muži v ofsajdu – humoristický román – psychologie a vášnivost klubových fanoušků; otec a syn Habáskovi, stou-

penci žižkovské Viktorky × pan Načeradec, obchodník, fanoušek Slávie; komické situace

Hostinec U Kamenného stolu – úsměvná próza o venkovských lázních a hostech; za okupace vyšla pod jménem

malíře Vlastimila Rady

Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno – románová pentalogie (5. díl je ne-

zvěstný) – vrchol tvorby, obraz provinciálního městečka před 1. světovou válkou a „malého českého člověka“; obraz

rodného Rychnova n. Kněžnou s typickými figurkami – voják, žebrák, obchodník, městská honorace – poslanec

Fábera; žádná z postav není ústřední, ale představuje určitý společenský typ; sžíravá kritika strnulého prostředí –

prázdnota, nuda, banalita, malichernosti, pýcha, duševní lhostejnost a malost; charakterizační funkce jazyka –

stereotypní opakování slov, frází, formulí – komika s tragikou, neměnnost života (i osobního); varování – duševní

lhostejnost maloměšťáka je nejvhodnější pro totalit-

ní systém

tahák

Bylo nás pět – úsměvná próza (vydána posmrtně,

vznikla za protektorátu) – svět maloměsta viděný

Poláčkův přínos:

– umění vytvořit obraz malého českého tyrana

očima dětí (5členná klukovská parta – Péťa Bajza

– přesně odpozorované detaily chování, psychologie,

= autor, Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink,

životního stereotypu a jazyka maloměšťáka

Zilvar z chudobince + pes Pajda) × svět dospělých

– jazyková, situační a charakterová komika přechází

(rodina obchodníka, lékárna, chudobinec); situační

z humorné polohy v sžíravou pranýřující satiru ð

a slovní komika: spojení zcela spisovných, až kniž-

kritika maloměšťáctví

– vynikající styl, vypravěčství,

ních výrazů (vliv školy a řeči dospělých), např. pravil,

inteligentní humor

jelikož, odvětil, se slovy expresivními (kulit vočadla),

nářečními (nýčko, prauda) a z obecné češtiny (aby­

sem, dolejzá)

Eduard Bass (1888–1946), vl. jm. Eduard Schmidt; všestranný umělec – prozaik, humorista, dramatik, novinář, kaba-

retní umělec

* Praha, znalec její historie; zpěvák, konferenciér, textař v literárním kabaretu Červená sedma (verše, kuplety)

publicistická činnost – v Lidových novinách; fejetony, reportáže, sloupky (tzv. kázáníčka), soudničky, tzv. rozhlásky

Klapzubova jedenáctka – próza pro děti, z fotbalového prostředí; fotbalové mužstvo 11 synů českého chalupníka

se proslavilo ve světě – získalo svět poctivostí a důvtipem

Cirkus Humberto – vrchol tvorby, román z cirkusového prostředí (na základě vlastních znalostí); tzv. „próza českého

génia“ (typická pro dobu okupace) = oslava člověka, jeho tvůrčích schopností, píle, podnikavosti; hlavní postava –

Vašek, syn jihočeského zedníka, prochází všemi stupni výcviku v manéži (bystrý, schopný, ctižádostivý) – rychlá

kariéra (sňatek s dcerou ředitele cirkusu Berwitze, pak ředitelem cirkusu = doba největší slávy); autorova zasvěcená

znalost prostředí; záměr – důvěra v českého člověka, jeho úspěšnost i v cizině

Lidé z maringotek – 10 milostných příběhů, rámcová próza (cirkusový dekameron), vyprávění artistů během jedné noci

 

4. Imaginativní proud – avantgardní próza

obraznost, lyrizace, metoda asociace představ

Vladislav Vančura (1891–1942) – prozaik, dramatik, scenárista a filmový režisér, výtvarný a divadelní

kritik, 1. předseda Devětsilu; názorově představitel levice; povoláním lékař; v květnu 1942 za své proti-

fašistické postoje a činnost v odboji zatčen gestapem a za heydrichiády popraven

jazykový a stylový experimentátor (inspirace vypravěčskými postupy humanismu, světového

románu 18. stol. a prostředky renesanční literatury) ð spojení modernosti a tradice (básnické metafory,

hravost, lyrismus, hyperboly, prolínání času, témat); promyšlená, pevná kompozice

sklon ke knižnosti – propojování kontrastních jazykových prvků – archaismů, knižních, slangových

výrazů, slov hovorové řeči, lidových prvků; originální větná stavba – dlouhé, složité větné konstrukce (blízkost humanis-

tické větě)

20. léta:

Pekař Jan Marhoul – sociální román s mnohoznačným významem; obecný obraz prohraného souboje lidství (tra-

gický osud dobrého člověka, poctivého benešovského pekaře) se silnými společenskými mechanismy (vypočítavost;

bezcitnost okolí); tragické podobenství lidskosti (zdánlivé bláznovství nebo podivínství) ve světě peněz a sobectví;

vliv proletářského umění; baladické ladění

Pole orná a válečná – reakce na 1. světovou válku, expresionistické ladění – nesmyslné běsnění, chaos, paradoxní

osudy – příběhy rozvíjené vedle sebe jako útržkovité výpovědi (příslušníci degenerované šlechtické rodiny Danowit-

zů a František Řeka, zlý blázen a vrah, na frontě zabit a pochován jako neznámý vojín hrdina = parodie válečného

heroismu) ð odsouzení absurdnosti války; nesouvislý děj – scény z fronty i zázemí – inspirace poetismem, lyrickým

polytematickým pásmem; míšení různých vrstev jazyka – biblický, lidový, archaický, argotický a vulgární

Rozmarné léto – novelistická humoreska ve znamení poetismu – letní idyla městečka a příjezd kouzelníka Arnoštka

s krásnou Annou; konec stereotypnosti života tří přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel, plavčík Antonín

Důra, abbé Roch, důstojník Hugo); lyrický příběh × maloměšťácká přízemnost; promluvy postav – spisovné, knižní komický účinek, parodie vysokého stylu

 

 

30. léta:

Markéta Lazarová – baladický román z doby loupeživého středověku; renesanční typ lidí žijících naplno, bez po-

lovičatosti: milují život, ale neváhají ho obětovat pro

dobrou věc: drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávi-

tahák

dějící; láska krásné, zbožné Markéty k zbojníku Miko-

lášovi (láska jako smysl života); básnická lyrická próza

Vančurův přínos:

– osobitost, originálnost, důraz na svébytnost

– dějová linie narušena vypravěčem (mluví k sobě,

uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý

k postavám, oslovuje čtenáře, nutí k zamyšlení);

námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy,

rozsáhlá souvětí – humanistická perioda, zastaralé

stylu), lyrismus

výrazy v kontrastu k lidovému jazyku; záměr – oslava

– působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost,

krás života, protest proti měšťáctví

sklon ke knižnosti, ironie, parodie, složitá souvětí

Další díla: povídky Luk královny Dorotky, romány

(humanistická perioda)

– účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí

Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky, Rodina

– boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce

Horva­ ova

t

 

– 3 typy postav: tiší a mírní dobráci,

renesanční uživatelé života,

nespokojenci a rebelanti

dílo (2 díly, fragment

– záměr zpracovat významné okamži-

• Obrazy z dějin národa českého – nedokončenésebevědomí; povídky 3. dílu)cykly (novela Kosmas), monumentální

ky z českých dějin poučení a posila národního

nebo

 

styl, dokonalý jazyk

dramata

Jezero Ukereve – z afrického exotického prostředí (= Viktoriino jezero) – proti kolonialismu; básnický obraz boje

lékařů se spavou nemocí

Josefína – veselohra, námětem připomíná Shawovu komedii Pygmalion; prostředí konzervatoře

filmové scénáře, např. Před maturitou, Marijka nevěrnice (s Ivanem Olbrachtem a Karlem Novým), podíl na

filmech Před maturitou, Na sluneční straně

 

 

5. Katolický proud

próza duchovní a křesťanské orientace

Jakub Deml (1878–1961) – básník, prozaik, publicista, překladatel; katolický kněz; vliv spiritualismu, expresionismu,

existencialismu i surrealismu

Hrad smrti, Tanec smrti – lyrické prózy laděné expresionisticky; témata smrti, existenciální úzkosti z ohrožení,

atmosféra děsivých vizí, temné gotické fantastičnosti

Moji přátelé – lyrizovaná próza, rozhovory s rostlinami; něžnost, pokora, oslava lásky a přírody = říše řádu; využití

symboliky květin, stromů, trávy (podobenství zosobněné přírody a lidského života)

Miriam – milostná poezie v próze, moderní parafráze Písně písní; citová vroucnost, originální obraznost, pokora,

obdiv ke kráse prostých věcí

Šlépěje – 26 svazků deníkových zápisků z let 1917–1941; básnické i prozaické texty, poznámky, komentáře, pam­

flety

Zapomenuté světlo – výpověď o vlastním zoufalství (konflikt smyslovosti a kněžství); rodný Tasov; marnost, bezna-

děje; metoda osobní zpovědi + vášnivé invektivy vůči známým osobnostem veřejného života

Jaroslav Durych (1886–1962) – prozaik, básník, dramatik, publicista; vojenský lékař; historická imaginativní próza,

obdiv k baroku ð kontrastnost (patos × groteska, ironie × citovost, světlo × tma, prokletí × odpuštění, krása × oškli-

vost)

Sedmikráska – novela, milostný příběh s prvky symbolismu; spiritualizace chudoby – zdroje čistoty, něžnosti a pros-

toty

Bloudění – tzv. Větší valdštejnská trilogie; spiritualizace historie; téma bloudění = cesta ke katolictví

2 dějové linie: období baroka (od Bílé hory po Valdštejnovu smrt) s hrůzami třicetileté války (ospravedlnění rekato-

lizace) vedle milostného příběhu českého emigranta, protestanta Jiřího a španělské katoličky Anděly; jazyková

dokonalost, dramatický spád, rytmizovaná próza; dějový rámec – poprava šlechticů na Staroměstském náměstí

a smrt Albrechta z Valdštejna

Rekviem – tzv. Menší valdštejnská trilogie – 3 povídky s tematikou osudu Albrechta z Valdštejna – doba po jeho

smrti

nový typ historické prózy: barvitý obraz doby, metaforičnost, dějová sevřenost (zkratka, náznak), rytmizovaná próza;

pohled na baroko (odlišnost od A. Jiráska) = rozmach duchovních sil a hodnot (totéž historik J. Pekař); zájem o nadprů-

měrné jedince, významné osobnosti (ne masy jako pilíř dějin); barokní naturalismus – kontrastnost, tajemnost, mystičnost,

hyperbolizace expresivity, v nitru postav se odehrávají existenciální procesy

Jan Čep (1902–1974) – prozaik, překladatel, esejista; důvěrná znalost venkova, básnický jazyk

Dvojí domov – povídky z vesnického prostředí; dvojí rovina: realita života × sen o ráji; člověk zachycen obvykle

v mezní situaci; východiskem z těžkých životních stavů je víra v Boha; umění zkratky

Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť aj. povídkové soubory – motiv hledání domova jako ztraceného ráje; práce

jako hlavní smysl života venkovanů; jediné bezpečí v chaotické době – jistota rodného kraje, tradice a víra v Boha

 

6. Ruralisté a tradiční venkovská próza

– dominantní vztah k půdě (ruralis = venkovský) = jistota, zakotvenost; venkovský život je spolehlivou zárukou mravnosti

a čistoty × zhoubný vliv města a technické civilizace; obraz těžkého údělu venkovanů (bez idyličnosti), mýtizace selství

– význam tradice, rodiny, vazby s přírodou a křesťanství (životní norma)

Josef Knap (1900–1973) – prozaik, literární a divadelní kritik, teoretik ruralismu; v 50. letech vězněn

Réva na zdi – selský román s motivem lásky – vliv šrámkovského lyrismu a impresionismu; sepětí člověka s přírodou

Zaváté šlépěje – povídky plné bolesti, lidských vášní – o ztroskotancích a lidech bez domova

František Křelina (1903–1976) – prozaik, básník, dramatik; v 50. letech vězněn

Hlas na poušti, Puklý chrám, Bábel, Soud nad Bábelem – volná tetralogie; obraz venkova jako prostředí, kde je

člověk schopen s pomocí víry snášet lidský úděl × zkaženost velkoměsta, zhoubná městská morálka; příklon k půdě,

poctivé práci, víře a oběti pro druhé = východisko z životní absurdity a skepse

 

 

7. Sociální próza a socialistický realismus

levicově orientovaní spisovatelé; vliv marxistické filozofie; návaznost na tradici kritického realismu

Ivan Olbracht (1882–1952), vl. jm. Kamil Zeman; syn spisovatele Antala Staška (Antonín Zeman);

prozaik, publicista, politický činitel

* Semily, 1920 v Rusku (reportáže Obrazy ze soudobého Ruska), za činnost v KSČ vězněn (román Zamří­

žované zrcadlo); v 30. letech na Podkarpatské Ukrajině

O zlých samotářích – 3 prózy o vyděděncích společnosti (tulák, kočovník, komediant) a jejich

osamělém odboji proti nespravedlnosti; např. povídka Bratr Žak; individualisté proti své vůli, touha

po svobodě; vliv Gorkého (bosáci)

Žalář nejtemnější – psychologický román o chorobné žárlivosti a sobectví slepce

Podivné přátelství herce Jesenia – analýza charakterů dvou protichůdných postav herců (Jan Veselý, Jiří Jesenius),

kontrast romantické a realistické koncepce, živelnosti a zodpovědnosti; doba 1. světové války

Anna proletářka – román, ideologicky agitační próza v duchu socialistického realismu; tematika revolučního boje

dělnického hnutí; vývoj venkovské dívky v uvědomělou bojovnici revolucionářku; schematismus

30. léta – zájem o Podkarpatskou Rus – civilizací nedotčená země, krásná, ale chudá; prastarý vztah lidí k přírodě

Země beze jména, Hory a staletí – reportáže, základ pro román

Nikola Šuhaj loupežník – baladický román z konce 1. světové války; vesnice Koločava; 2 dějová pásma: vlastní

příběh Nikolův (skutečnost) + mýtus o nezranitelnosti hrdiny zbojníka (ztělesnění touhy lidí po svobodě, odbojník

proti křivdě a bídě ð v očích venkovanů jako bájeslovná přírodní síla)

nešťastný osud Nikoly odpovídá osudu zaostalého kraje; osobitá kompozice: prolínání epické a lyrické roviny,

hluboká psychologie postav; scény ze života Židů; postupy reportážní i prvky lidové slovesnosti; básnický jazyk –

zvláštní slovní spojení a přirovnání (mléčná vůně

Koločavy, tma tvrdá jako kamení), úspornost výrazu,

vysvětlivka

obraznost, archaické i knižní prostředky, biblické

výrazy, hebrejská slova

golet = židovská osada, exil, pobyt mimo

izraelskou zemi

Golet v údolí – 3 povídky ze života ortodoxních

Židů, např. O smutných očích Hany Karadžičové

Biblické příběhy – převyprávěné texty Starého záko-

na, Ze starých letopisů (o české minulosti), O mudr-

ci Bidpajovi a jeho zvířátkách (staroindické bajky) =

tahák

tvorba pro mládež; Dobyvatel – o dobývání Mexika

Olbrachtův přínos:

španělským dobrodruhem Cortézem (převyprávění

– vytříbený baladický styl (syntéza mýtu a reality)

knihy amerického historika W. H. Prescotta Dějiny

– básnický jazyk, úspornost výrazu

dobytí Mexika)

– vypravěčské umění

 

 

– prokreslení psychologie postav – výjimeční

jedinci (vyděděnci, rebelové židé)

– inspirace: Zakarpatská Ukrajina

Marie Majerová (1882–1967) – prozaička, publicistka (Rudé právo), představitelka socialistického

realismu

• Panenství – povídky, individuální osudy žen dělnické rodiny Hudců, obraz vývoje Kladenska

• Siréna – románová kronika několika generací

do 1. světové války (přeměna v průmyslovou oblast); důvěrná znalost hornického a hutnického

 

prostředí; prolínání časových a dějových pásem, střídání vypravěčů, montáž dobových dokumentů,

dopisů, deníků, zpráv; jazyk – kladenský dialekt, odborné termíny hornické a hutnické

Havířská balada – volné pokračování Sirény, dějově sevřená novela o osudu rodiny Hudců, obraz hornické bídy;

stylisticky odlišné kapitoly, střídání vypravěčských pásem, zvláštní dialog, využití vnitřního monologu

Robinsonka – dívčí román

Marie Pujmanová (1893–1958) – prozaička, básnířka, literární kritička

Lidé na křižovatce – 1. díl románové trilogie – obraz poměrů v republice 20. a počátku 30. let; paralelně zobrazeno

dvojí prostředí: dělnické v Úlech (Baťův Zlín) a intelektuální v Praze; promyšlená kompozice, důraz na vnitřní svět

a vývoj postav; kultivovaný jazyk – využití vnitřního monologu, nevlastní přímé řeči a polopřímé řeči

Hra s ohněm (zapálení Říšského sněmu, lipský proces s Jiřím Dimitrovovem, ohrožení republiky v letech 1938 –1939)

a Život proti smrti (domácí a zahraniční odboj, heydrichiáda, koncentrační tábory) = 2. a 3. díl trilogie – vznikly po

válce; tendence schematizovat (poplatnost režimu), obraz historických událostí, ne osudů postav; psychologická

motivace mizí

Předtucha – psychologická povídka se symbolickým významem (atmosféra okupace)

Sestra Alena – novela z lékařského prostředí (rehabilitační ústav)

Karel Nový (1890–1980) – prozaik, novinář

Železný kruh – trilogie, rodné Benešovsko; sociální téma – zápas chalupníků, kameníků, cihlářů s bezohledností

majitelů konopišťského panství

Sarajevský atentát – historie vzniku 1. světové války

Chceme žít – próza z městského prostředí, období hospodářské krize

 

 

8. Psychologická próza

zaměření na analýzu nitra člověka, jeho prožitky zachycené detailně (vliv Freudovy psychoanalýzy)

Jaroslav Havlíček (1896–1943) – prozaik (romány, povídky, novely); zájem o postavy rozvrácené, patologicky posti-

žené, na osudovost; obraz degenerace měšťácké společnosti, tragické příběhy zachycené až naturalisticky

Petrolejové lampy – román o tragickém manželství citlivé, existenčně zajištěné, ale nehezké dívky Štěpánky Kiliá-

nové s cynickým, zadluženým bratrancem, trpícím pohlavní nemocí; naturalismus

Neviditelný – psychologická analýza horních vrstev společnosti: dědičné šílenství strýce z bohaté rodiny Hajnů

× vypočítavost a kariérismus chudého člověka, toužícího po bohatství; téma osudovosti, zločinu a trestu, rysy

hororu

Helimadoe – příběh podivínského venkovského lékaře a jeho pěti dcer; název díla složen ze začátečních písmen

jmen jeho dcer; melancholická atmosféra, retrospektivní kompozice; postava vypravěče – pacienta i posluchače

nekonvenčních názorů lékaře

Egon Hostovský (1908–1973) – spisovatel a diplomat

většina děl vznikla v dvojím exilu (za 2. světové války a po r. 1948), zvl. v USA; existencialismus, zaměření na pocity

osamocenosti člověka mezi lidmi; motiv dvojnictví, rozpolcenosti, nesoulad světa a jedince; téma vykořeněnosti

Případ profesora Körnera – román o pocitu odcizení, zoufalství a ztrátě jistot ústřední postavy (gymnaziální profe-

sor prožívá hlubokou vnitřní krizi – nevěra manželky, domněnky o vlastní smrtelné nemoci); prožívá dva

životy – skutečný a pomyslný; ve chvílích naděje umírá nešťastnou náhodou

Žhář – drama rodiny (téma záhadných požárů v noci) vyprávěné ze zorného úhlu patnáctiletého chlapce, který se

matce přiznává

 

po domově, vzpomínky na dětství,

• Listy z vyhnanství – námět emigrace, stesk a touhaprvky – příběh českého spisovatelevztah k novému místu pobytu

v exilu; překonává psychické

• Všeobecné spiknutí – román s autobiografickými

trauma díky mezilidskému porozumění

 

 

Jarmila Glazarová (1901–1977), vl. jm. Podivínská; prozaička a publicistka

autobiografické

• Roky v kruhu – prvotina,manželství rysy, osobitý typ moderní regionální prózy ze Slezska a Beskyd, historie

vlastního harmonického

– obraz tyranie věkově nerovného manželství – stárnoucí a egoistické

• Vlčí jáma osud osiřelé, citlivé dívky Jany (citový vztah k otčímovi); kontrast dobraženy s mladším mužem × dojímavý

a tragický

a zla, ušlechtilosti a nízkosti

– baladická próza z prostředí

• Adventbezprávné postavení na statkuBeskyd, tragický příběh svobodné matky Františky a jejího syna Metuda; po-

nižující

bohatého sedláka, vdovce Podešvy (jeho vztah k děvečce Rozíně) vztahy

člověka v touze po majetku zbaveny lidskosti; střetnutí dobra a zla, oslava hluboké mateřské lásky

Václav Řezáč (1901–1956) – prozaik, autor psychologických románů (za okupace), po r. 1948 budovatelských socialis-

tickorealistických děl

Větrná setba – prvotina, román s autobiografickými rysy (vstup do války, morálního rozvratu a bídy; touha po

lepším životě)

Slepá ulička – z období krize – o mladé generaci vyrůstající za 1. světové války

Černé světlo – psychologický román o zlu páchaném mravně narušeným člověkem s pocitem méněcennosti

Svědek – analýza starce-slabocha trpícího vnitřní prázdnotou; osobní problémy řeší šířením zla; rozpoznává v lidech

temné vášně

Rozhraní – román o vzniku románu; vnitřní morální

poznámka

zrání a proměna povahy učitele a začínajícího spiso-

Řezáčova poválečná tvorba v duchu

vatele způsobena vlivem jeho literární postavy – je

socialistického realismu (poznamenána

jí natolik zaujat (vžívá se do ní), že se ztrácí rozhraní

schematismem, tendenčností)

mezi skutečností a románem

Božena Benešová (1873–1936) – prozaička

zobrazila nudný stereotypní život maloměsta; tragika marné vzpoury mladých ð pasivní přizpůsobení

Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová – psychologická novela, symbolická próza o vnitřním světě a citovém živo-

tě mladých × pokrytectví dospělých; bolestná a trapná životní zkušenost dívky překonána opravdovým přátelstvím

Úder, Podzemní plameny, Tragická duha – trilogie, obraz vlivu války na život lidí

Anna Maria Tilschová (1873–1957)

realistická, až naturalistická a psychologická próza, např.

Vykoupení – příběh malíře inspirace životem Antonína Slavíčka; konflikt tvůrčí osobnosti a konvenční společnosti

Haldy – sociální románová kronika válečného hornického Ostravska; dokumentární svědectví

 

 

9. Historická próza a životopisné romány

vznikla zvláště za okupace – jako podobenství o současnosti (skrytý smysl) a poučení z minulosti ð posila národního sebevědomí

František Kubka (1894 –1969) – prozaik, básník, dramatik, překladatel, novinář

Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie – cyklus novel, zdánlivě bezstarostná vyprávění milost-

ných a křesťanských příběhů; symbolické pražské prostředí, nesložitý děj

František Kožík (1909 –1997) – prozaik, rozhlasový redaktor, filmový dramaturg; autor zejména

životopisných románů

Největší z Pierotů – biografický román o francouzském mimovi českého původu J. Kašparu

Deburauovi – jeho život zobrazen na pozadí historických událostí 1. pol. 19. stol. (vznik před

válkou); próza tzv. českého génia

za okupace:

Básník neumírá – o portugalském básníkovi 16. stol. Luísovi Camõesovi

 

po válce:

životopisné romány o Cervantesovi, Mánesovi, Janáčkovi, Tylovi, Komenském, Vrchlickém aj.

Karel Schulz (1899–1943) – prozaik, divadelní kritik, novinář; inklinace ke katolicismu

Kámen a bolest – román o životě Michelangela (nedokončený, zamýšlená trilogie), obraz Florencie na přelomu

15. a 16. stol.; propojení rysů životopisného a historického románu

Dalšími autory historické prózy byl např. Miloš Václav Kratochvíl – viz str. 153, František Křelina – viz str. 124 aj.

10. Návrat k lidové kultuře a tradici za okupace

inspirace lidovou tradicí (J. Glazarová, Chudá přadlena)

Josef Štefan Kubín (1864 –1965) – národopisec, folklorista, sběratel lidové slovesnosti, autor pohádek a souboru

próz, tzv. jivínské rapsodie (např. Hrozná chvíle, Srdce v bouři)

Jan Drda (1915–1970) – prozaik, dramatik

Městečko na dlani – prvotina, idylická scenerie

poznámka

smyšleného městečka Rukapáň (= rodná Příbram),

osudy obyčejných lidí, období před 1. světovou

O J. Drdovi viz též str. 151

válkou, prolínání skutečnosti a fantazie, optimistická

atmosféra, humor, živý jazyk, vypravěčské umění

České pohádky – koncipovány podle vzoru lidových

báchorek, aktualizace tradičních námětů současnou problematikou

po válce – pohádkové divadelní hry:

Hrátky s čertem a Dalskabáty, hříšná ves – ko-

poznámka

mediální alegorie, pohled na svět z úhlu blízkého

Poválečná tvorba Drdova má rysy

folkloru, humor, v popředí ryze česká lidová chytrost

schematismu

vítězící nad pekelnými silami

 

11. Reportážní próza

věcné, bezprostřední zachycení reality, očité svědectví autora, využití dokumentů, faktů (inspirace rozvojem fotografie

a filmu ð technika střihu)

Marie Majerová – reportáže ze Sovětského svazu a z Číny

Ivan Olbracht – Bejvávalo (reportáže a povídky, satira na Rakousko-Uhersko), reportáže ze Zakarpatské Ukrajiny

Dále např. Milena Jesenská, Karel Čapek, Karel Poláček, Eduard Bass, Rudolf Těsnohlídek – autor soud­

niček