česká meziválečná literatura
Česká literatura 1. pol. 20. stol. – poezie
Doznívání války (Dyk, Sova, Toman)
-vstup nové generace, vyhraňování skupin podle ideologického zaměření spisovatelů
-za války a po ní krátce vlna vitalismu a naturismu (Šrámek, Neumann, Wolker), odmítnutí civilismu (zneužití techniky)
-pronikání avantgardních směrů
-1920 založen v Praze Devětsil – sdružení levicově avantgardních umělců
Proletářské umění
-1. pol. 20. let 20. stol.
-reakce na sociální bídu a důsledky války
-vliv komunistického poválečného režimu, kritika sociální nespravedlnosti, příprava revoluce
-požadavky: třídnost (obraz třídních protikladů, úlohy dělnictva), revolučnost, stranickost a tendenčnost
-kolektivismus proti individualismu, politická angažovanost, sociální spravedlnost, optimismus (vliv marxistické filozofie)
teoretické stati:
-Jiří Wolker, Proletářské umění (1922 v časopise Var), S. K. Neumann, O proletářské poezii (1923) – časopisy Červen, Kmen, Proletkult
-teoretik a literární kritik Antonín Matěj Píša (1902–1966)
hlavní představitelé: Jiří Wolker (Těžká hodina), S. K. Neumann (Rudé zpěvy), Jindřich Hořejší, počáteční sbírky J. Hory, J. Seiferta, K. Biebla
-v próze I. Olbracht (Anna proletářka), M. Majerová (Nejkrásnější svět), V. Vančura (Pekař Jan Marhoul)
Poetismus
-2. pol. 20. let 20. stol.
-jediný avantgardní umělecký proud českého původu uznávaný mezinárodně
-inspirace: hravost dadaismu
-spojitost s Devětsilem- nejen v literatuře, ale i v divadle, výtvarném umění, písňové tvorbě, v životním stylu „umění života, umění žít a užívat“ (Teige) aby svět byl „živou básní“
-vliv Apollinaira
znaky:
-obdiv k technice, velkoměstu, inspirace – cirkus, pouťové zábavy, filmová groteska, jazz, naivní umění, cestování, exotika
-odmítnutí konvencí; nové výrazové prostředky, rozumem nekontrolovaná řada volných asociací představ, sklon k parodii, spontánní fantazie, obrazotvornost, citovost, obohacení výrazové stránky poezie
-apolitičnost
teoretické stati:
-K. Teige- Poetismus
-V. Nezval- Papoušek na motocyklu (obě v časopise Host 1924)
-Teige a Nezval- Druhý manifest poetismu (1928)
-sborník Devětsil, brněnský časopis Pásmo, měsíčník ReD (Revue Devětsilu)
-hlavní představitelé: V. Nezval (Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Edison, Akrobat), K. Biebl (Nový Ikaros), J. Seifert (Na vlnách TSF), V. Vančura (novela Rozmarné léto), rané hry Voskovce a Wericha (Vest Pocket Revue), písně J. Ježka a E. F. Buriana
-výtvarníci Jindřich Štyrský, Toyen, František Muzika, K. Teige (malby, koláže, typografie, knižní ilustrace)
-režiséři Jindřich Honzl, Jiří Frejka
Surrealismus
-30. léta
-vliv Bretonova Druhého manifestu surrealismu (1929) s principy historického materialismu a levicové orientace
-V. Nezval a K. Teige oznámili v květnu 1934 vyústění poetismu v surrealismus, vznik Surrealistické skupiny, úsilí o vytvoření absolutní reality (nadrealismus)
-rozpuštění Surrealistické skupiny 1938 Nezvalem- souvislost s obratem kulturní politiky SSSR a KSČ (politické důvody, protisovětské tendence členů)
znaky:
-odpor k válce, fašismu, náboženství
-revoluce jako cesta k sociální spravedlnosti, levicová orientace
-inspirace: sny, sexuální představy, halucinace; obliba hrůzy, šílenství; nahodilost, popření vlivu rozumu a logiky
-psychický automatismus – obraz nitra, podvědomí člověka (bez rozumových zábran)
-zrušení dosavadního pravidelného verše (rytmus, rým)
-V. Nezval a K. Teige – manifestační leták Surrealismus v ČSR, K. Teige, Deset let surrealismu (1934), Surrealismus proti proudu (1938)
-hlavní představitelé: K. Teige, V. Nezval (Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař), K. Biebl (Zrcadlo noci), malíři J. Štyrský, Toyen, režisér J. Honzl, skladatel J. Ježek aj.,
-některé prvky surrealismu přetrvávají- např. v díle Jiřího Koláře aj.
-po válce vznikla skupina Ra a skupina tzv. spořilovských surrealistů (2. generace surrealismu)
Spirituální proud
-30. a 40. léta
-založen na symbolické obraznosti, směřuje k transcendentním, věčným hodnotám
-inklinace k existencialismu, meditativnost, náročná abstraktnost, vnitřní svár, expresivní vyjádření smutku, úvahovost
představitelé:
František Halas, Vladimír Holan, František Hrubín, Vilém Závada, Josef Palivec – tzv. mezigenerace
Katolický proud
-křesťansko-humanistická duchovní orientace autorů: víra v absolutní jistotu božské autority
a v bezvýhradnou platnost křesťanských mravních zásad
-návrat k poetice barokního umění, k odkazu O. Březiny; hledání východisek z krizového stavu světa
-časopisy Archa, Akord, Řád, Tvář, Vyšehrad
-literární kritik a editor Bedřich Fučík (1900–1984)
-nakladatel Josef Florián (1873–1941) ve Staré Říši na Vysočině
-edice Dobré dílo
představitelé: básníci Jan Zahradníček, Klement Bochořák, Bohuslav Reynek, Václav Renč, Zdeněk Rotrekl, Vladimír Vokolek, Josef Kostohryz, František Lazecký, Ivan Slavík
-po válce obviněni z kolaborace, po r. 1948 jejich tvorba násilně přerušena (vězení, zákaz publikovat), až koncem 60. let návrat do literatury
Nová generace za okupace
-40. léta
-programové vystoupení Jarní almanach básnický 1940
-příklon k existenciáln filozofii, hledání „nahého člověka“, „lidské duše“
-bez společenských vazeb a ideologií; lhostejnost k heslům, patosu,
-politické angažovanosti; charakteristický tragický životní pocit
představitelé: Kamil Bednář, Jiří Orten aj.
Skupina 42 – volné sdružení literátů a výtvarníků, hledání smyslu existence, úsilí o pochopení světa; disharmoni světa zachycena útržkovitě, fragmentárnost a dialogičnost textů, epičnost, prozaizace verše, nestylizovaná podoba, dokumentární zachycení každodenní všednosti, periferie velkoměst, odpatetizování jevů – básníci Jiří Kolář, Josef Kainar, Jiřina Hauková, Ivan Blatný, Jan Hanč, výtvarník Kamil Lhoták, teoretik a literární kritik Jindřich Chalupecký
1. Proletářská poezie
Jiří Wolker (1900 –1924) – básník, představitel vitalismu, pak proletářské poezie; psal i prózu, pohádky a divadelní hry, programové stati (Proletářské umění)
* Prostějov
Host do domu – tzv. poezie prostých věcí, vliv vitalismu a naivismu – chlapecký, láskyplný
pohled na svět, harmonie, zlidštění a zdůvěrnění, radost ze života (vliv domova), prostota
i pokora, citovost (poezie „lidského srdce“); časté náboženské výrazy, motivy srdce a očí;
jednoduchost metafory s personifikací, zdrobněliny; prostý verš – např. básně Poštovní
schránka, Kamna, Věci, Pokora)
Svatý Kopeček – původně samostatná skladba, později přiřazena do sbírky Host do domu; polytematická báseň
– pásmo (vliv Apollinaira) s autobiografickými prvky (vzpomínka na babičku, na dětství, přátele
z mládí, touha uzdravit nemocný svět); změna výrazu – verše delší a bohatší; básník opouští
idylické pojetí světa
Těžká hodina – proletářská poezie, sociální tematika (dělník, sociální nespravedlnost); úvodní stejnojmenná báseň:
svědectví o změně – srdce chlapecké (je pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce a mozoly); epická šíře a dramatičnost sociální balady, např. Balada o snu – rozdělený svět bohatých a chudých (paláce – podkroví, sytí – hladoví),
touha po lepším světě (zabít sen Jana a Marie); dialog, nepravidelný verš – od reportážního civilního vyprávěcího začátku k politickému závěru (pochodový rytmus); podobně Balada o očích topičových (dělník v práci obětuje pro lidisvůj zrak)
-Balada o nenarozeném dítěti (chudoba milenců) – zdroj tragiky je bída a sociální nespravedlnost; Balada
o námořníkovi vyzrálá balada klasického typu (motiv viny a trestu) – odraz básníkovy nemoci: báseň Umírající, Epitaf,
Balada z nemocnice aj. (z pozůstalosti)
pohádky – moderní, se sociálním aspektem, např. O listonošovi, O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce – všední současný život
Josef Hora (1891–1945) – básník, prozaik, překladatel (např. Puškina, Jesenina, Bloka)
*Roudnicko; vývoj od proletářské poezie k osobité reflexivní a meditativní lyrice
a) počátek 20. let
Básně, Strom v květu – vliv civilismu a vitalismu; okouzlení přírodou a ženou
Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro – sbírky proletářské poezie (společenské rozdíly, revoluce jako
akt spravedlnosti; např. v básni Dělnická madona)
b) od pol. 20. let, 30. léta – reflexivní a meditativní lyrika
Itálie – obraz země slunce a barev, slavná minulost i nebezpečí fašismu, smyslové dojmy; vliv poetismu, změna stylu – přímé lyrické vyjádření
Struny ve větru – lyrika přírodní a intimní, motiv plynoucího času – nehmotný pojem času přetvářen v konkrétní představu; stesk z pomíjivosti života
Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha – meditativní, subjektivní lyrika; melodický verš
Máchovské variace – 16 jambických básní, spříznění s Máchou (k 100. výročí vydání Máje a k úmrtí autora); téma lásky, země, domova, času, reflexe o životě a smrti
c) konec 30. let – reakce na politickou situaci (báseň Španělsko v nás – ve sborníku Španělsko)
Domov – tzv. poezie národního ohrožení, obava o osud rodné země; motiv země, vlasti, národa, slavné minulosti;
báseň Zpěv rodné zemi: kontrastnost (chvíle radosti a štěstí × doba utrpení a žalu); závěr – obraz „nekonečného pokolení“ = nepřetržitá kontinuita, nezdolnost; naléhavost sdělení, apostrofy, refrén, hyperbola, přirovnání
Jan houslista – lyrickoepická skladba, dějový příběh se symbolikou, český virtuóz se vrací domů, do nepřítelem ohrožené vlasti, síla jeho umění přemáhá zoufalství
Jindřich Hořejší (1886–1941) – proletářský básník,
překladatel francouzské poezie, vliv symbolismu a civilismu
Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den
a noc – obraz sociální bídy velkoměstské periferie,
láska spojena se společenskou aktivitou
Neumannova sbírka proletářské poezie- Rudé zpěvy
2. Poetismus a surrealismus
Vítězslav Nezval (1900–1958) – básník, prozaik, dramatik, překladatel (zvl. francouzské poezie);
vůdčí představitel poetismu a surrealismu, po válce tvůrce socialistické poezie poplatné režimu
* Biskoupky na Moravě, dětství v Šamikovicích ð inspirační zdroj; obdiv k velkoměstu i civilizaci; životní
pocit radosti, obrazotvornost, hravost, spontánnost, hudebnost, experimenty s jazykem
a) poezie
20. léta: vliv Rimbauda, Apollinaira, Březinova symbolismu
Most – prvotina; báseň Podzim = kaligram; fantazie a obrazotvornost
Podivuhodný kouzelník – báseň pásmo, předznamenává poetismus; básnický autoportrét – kouzelník učí člověka
chápat krásu světa, okouzlení exotikou, cestováním
Pantomima – 1. významná sbírka poetismu; členitě sestavený celek: drobné hříčky, kaligramy, divadelní a panto-
mimické scénky, básnické manifesty (Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém), cyklus Abeceda (4 – 2verší,
asociace představ z tvaru písmen, hravost), působení na všechny smysly
Básně noci – závěr poetistického období (v souboru i Akrobat, Edison, Neznámá ze Seiny, později Signál času inspiro-
vaný Edisonovou smrtí)
Edison – polytematická báseň – pásmo, vážnější, hlubší pohled na skutečnost; oslava tvůrčí schopnosti člověka
(práce jako hrdinství a dobrodružství); inspirace osobností vynálezce žárovky; obraz moderního světa, techniky,
civilizace; dvojí pocit – polarita refrénového dvojverší – radost i smutek (a proměna refrénu)
„Bylo tu však něco těžkého co drtí / smutek stesk a úzkost z života a smrti“
×
„Bylo tu však něco krásného co drtí / odvaha a radost z života a smrti“
kompozičně ucelená skladba – 5 zpěvů; výchozí zážitek – toulky po pražských mostech v noci, přitažlivost světel + mo-
tiv sebevražedného stínu = rub chaotického tempa moderní doby (1. zpěv), výjev ze života mladého Edisona (2. zpěv),
obraz moderního světa techniky a dynamiky života (3. zpěv), největší štěstí – štěstí z objevů, vrchol (4. zpěv), základní
pocit radosti (5. zpěv) ð „zapomnění na stesk života a smrti“; pravidelný rytmus, výrazná intonace, enumerace (výčet)
Akrobat – nejen oslava krás života a světa; titulní postava – očekáván lidmi jako vykupitel (zbaví je nemocí a neštěs-
tí); akrobatův úděl = poslání moderní poezie ve světě „cinkotu zlatek“, kde chybí básnivost a zázračnost
30. léta: 2 linie tvorby: surrealistická a sociální (vliv krize)
Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Pět prstů – básnické sbírky
Sbohem a šáteček – okouzlení z cesty po Francii a Itálii, smyslové okouzlení
surrealismus:
Žena v množném čísle – paralelní řazení subjektivních představ, fantazie, obrazotvornost, např. básně Litanie, Píseň
písní aj., psychický automatismus, snové a halucinační stavy
Praha s prsty deště – okouzlující lyrická krása Prahy, mnohostrannost skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání
minulosti a přítomnosti, např. báseň Město věží
Absolutní hrobař – zde obraznost posloužila pro výraz odporu k fašismu
sociální linie – anonymně:
52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – sociálně vyhrocené verše, pohled nezaměstnaného stu-
denta (společenská krize, nebezpečí fašismu), klasická forma francouzské (villonské) balady
konec 30. let a za okupace: projev vlastenectví, sounáležitosti s národem
Matka Naděje – paralela: motiv úzkosti o matčin život + obavy o budoucnost a existenci národa
Pět minut za městem – sbírka vydaná za okupace, výraz odporu k válce, okupantům, např. v básni Černý družba,
Švábi (cenzurou vyřazena) – význam symbolů, obrazného vyjádření; cyklus Óda na návrat Karla Hynka Máchy (v sou-
vislosti s převozem Máchových ostatků z Litoměřic na Vyšehrad 1939) = národní manifestace; umělecké využití
motivu země milované z Máje
Manon Lescaut [lesko] – poetická adaptace Pré-
vostova románu, veršovaná divadelní hra; kouzlo
básnického jazyka, lyrický půvab verše ð symbol
národní nezdolnosti
Historický obraz – 3dílný cyklus: verše z doby Mni-
chova, okupace a osvobození
poválečná tvorba: oficiální režimní socialistická poezie
poema Stalin, skladba Zpěv míru, sbírky Veliký orloj, Z domoviny, Křídla, Chrpy a města: budovatelské nadšení,
touha po míru, obraz proměn rodné vesnice, motivy všedního dne, politicky angažovaná poezie; posmrtně sbírka
Nedokončená
Z mého života – vzpomínky na přátele – umělce z meziválečného období
b) drama
Milenci z kiosku – komedie, ještě hravost poetismu,
ale i kritika doby (krize)
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – výzva
k ochraně kultury a civilizace, varování před zneu-
žitím přírodních sil a před nebezpečím neomezené
moci a násilí
c) teoretická díla
– teoretické stati o moderním umění, překlady
Moderní básnické směry – komentovaná antologie
Manifesty poetismu (s Teigem)
Nezvalův přínos:
– přední představitel avantgardy (poetismus a surrealismus)
– bohatství fantazie, obrazotvornosti, převládající optimismus
– různorodost tvorby – žánrová a formální moderní poezie a básnických směrů
Jaroslav Seifert (1901–1986) – básník, publicista, překladatel; nositel Nobelovy ceny (1984) jako jediný český spisovatel; poezie vysoké umělecké hodnoty; v době normalizace zákaz publikační činnosti;
signatář Charty 77 (zařazen mezi disidenty)
* pražský Žižkov
proletářská poezie:
Město v slzách, Samá láska – představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit
s chudými
poetismus:
Na vlnách T. S. F. (později jako Svatební cesta)
– lyrický deník z cesty do Francie; okouzlení moderní
vysvětlivka
technikou, neproblematické vidění světa, chvála
T. S. F. = télégraphie sans fil (bezdrátová
velkoměsta (neony, pouliční ruch, přístavy, cirkus);
telegrafie, rozhlas)
básně – obrazy, různé typy písma; hravost, volná aso-
ciace představ, slovní a typografické hříčky, aforismy,
rébusy, hádanky
Slavík zpívá špatně, Poštovní holub – obraz krásy života a světa, poezie času a ticha, poetizace všedních věcí, ale
i neklid a smutek; dozvuky 1. světové války, téma cestování; písňová forma
30. léta:
Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro, sbohem – intimní, subjektivní lyrika, melancholické vzpomínky, zvl. na matku,
ztracený svět dětství, smutek nad plynoucím časem; krása české krajiny, láska jako trvalá inspirace, sen × skutečnost,
soustředění na detail; melodický verš, písňovost (mistrovství kantilény), propracovaný rytmus, rým
Osm dní – elegický cyklus, básnická pocta T. G. Masarykovi (kresby Josefa Čapka)
Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, výraz naděje, krása jazyka
doba okupace:
Vějíř Boženy Němcové – verše k 120. výročí autorčina narození; tragika jejího osudu i symbol češtiny
Světlem oděná, Kamenný most (cyklus 5 kratších básní) – Praha minulosti a básníkova mládí, trvalá jistota i smybol
existence národa; protiokupační verše, alegorie
po válce:
čistá melodická lyrika, tradiční rýmovaný verš
Přilba hlíny – básně z let války; zážitky z května 1945 (báseň Květnové noci), osvobození a konec války
Píseň o Viktorce – paralela: Viktorčin tragický osud
a lidský úděl B. Němcové
přečti si
Maminka – vzpomínky na dětství, domov; upřímný
Čítanka IV. k Literatuře v kostce
synovský cit lásky
60. léta:
tvorba po desetileté odmlce (těžká nemoc); reflexivní
lyrika, zásadní změna výrazu a formy: uvolněný nerýmo-
vaný verš, rytmizovaná próza, bez složitých básnických obrazů, mluvní styl
Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů – bilanční poezie, úvahy, intimní osobní vyznání, nepate-
tický pohled na svět – vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci, hořké životní zkušenosti, zkušenost stáří
Morový sloup – verše z let 1968–1970 (vydány 1981), původně v samizdatové podobě (edice Petlice), pak v exilu
(Index v Kolíně nad Rýnem); hořká reakce na dobu
po sovětské okupaci, nesouhlas s normalizací a ko-
munistickým režimem; obava z totalitní moci, pocit
tahák
samoty, degradace lidskosti, nemoc, strach ze smrti,
Seifertův přínos:
symbolický titul (období moru)
– zpěvnost, citovost
Deštník z Piccadilly, Býti básníkem – intimní a re-
– půvab a výrazová prostota
poezie
flexivní lyrika, okouzlení světem, účtování se životem,
– krása češtiny, vysoká umělecká hodnota
smíření; téma Prahy, umění, otázky smyslu života
a poezie
Všecky krásy světa – esejistické lyrické vzpomínky
Konstantin Biebl (1898–1951) – lyrický básník, představitel proletářské poezie, poetismu a surrealismu; raněn
v 1. světové válce na balkánské frontě, ve 20. letech cesty (Sumatra, Jáva, Ceylon, Alžír, Tunis); přátelství s Wolkerem
proletářská poezie:
Cesta k lidem – poezie prostých věcí, chlapeckého pohledu na svět; spoluautorství se strýcem Arnoštem Rážem
Věrný hlas (věnována památce J. Wolkera), Zlom,
Zloděj z Bagdádu – soucit s trpícími, melancholie,
tlumený, skromný výraz, motivy poezie srdce i válečná zkušenost
poetismus:
Zlatými řetězy – hravá obraznost, experimenty se
slovy, zvukosled, eufonické konstrukce bez hlubšího
vnitřního smyslu, drobné hříčky, např. báseň Škála nebo Akord
• S lodí, jež dováží čaj a kávu – zvláštní podobadomorodými dívkami, zážitky z mládí, vzpomínky na otce + lyrický
poetistického exotismu; křehká obraznost + zážitky z války + zkušenosti z cesty; milostná tematika – okouzlení
cestopis – obdiv k tropické přírodě; touha po vzdáleném domovu
Nový Ikaros – 2. období poetismu, vrchol nazírání na svět v jeho problematičnosti; polytematická báseň pásmo
(4 zpěvy) – mnohotvárnost světa (dětství, zážitky z tropů, milostné vzpomínky, válečné hrůzy, smutek a tíha života);
básník = mytický vzduchoplavec Ikaros – vznáší se v prostoru a času; volný proud představ, spojení poetistické
hravosti s existenciální úzkostí, prolínání časových rovin
surrealismus:
Nebe, peklo, ráj, Zrcadlo noci – volný proud asociací
poslední tvůrčí období (1940–1950, po odmlčení až do tragické smrti):
Bez obav – tematicky pestrá sbírka: vzpomínky, zážitky z války, sociální motivy i současná budovatelská tematika
3. Spirituální proud
František Halas (1901–1949) – básník (meditativní a subjektivní poezie), překladatel
* Brno, přátelství a spolupráce s J. Mahenem a B. Václavkem; vývoj poezie od kontrastních obrazů, zá-
měrně nelibozvučných veršů a rýmů s asonancemi k melodicky působivému sdělení; typické spojování
konkrét s abstrakty, překvapivé metafory, novotvary; dominantní motiv smrti, tragický životní pocit
a snaha překonat ho (ð halasovský proud moderní poezie: Orten, Kainar aj.)
Sépie – prvotina, stopy proletářského umění a poetismu (ale tragické ladění); odraz neradostných
zážitků (smrt matky, následky světové války, pomíjivost lásky); disharmonie, hořkost a deprese;
dominuje motiv smrti (báseň Mazurské bažiny)
Kohout plaší smrt – převaha motivů zániku, samoty, úzkosti, zmaru, smrti (vliv expresionismu); kontrastnost,
symbolika barev; krutost × něha (dětství jako ztracený ráj); kohout je symbolem mezi dnem a nocí, životem a smrtí;
myslitelská, filozofující poezie – existenciální otázky lidského života; složité metafory, nepravidelný, zdánlivě dishar-
monický verš
Tvář, Tiše, Hořec – melodičtější poezie, snaha zbavit se pocitu bolesti (báseň Doznání) – rozpornost opravdového
hlubokého citu, štěstí i bolest lásky ð útěk do vlastního nitra, samoty
Staré ženy – skladba, opět depresivní motivy, bolestnost stárnutí, bezútěšná prázdnota, opuštěnost, zoufalá
marnost (polemika s Neumannem – báseň Staří dělníci – jejich dojemná krása a aktivita); virtuózní forma mariánské
barokní litanie, monotónnost modlitby
Dokořán – obraz dramatického světového napětí (reakce na španělskou občanskou válku) – lyrika občanská a spo-
lečenská, proti fašismu
Torzo naděje – občanská lyrika (11 básní), reakce na mobilizaci, mnichovskou zradu; autor jako mluvčí národa;
báseň Mobilizace – velikost aktu příprav k obraně, od-
hodlání a statečnost vojáků, hrdost národa, nepod-
tahák
dajnost; báseň Zpěv úzkosti – úzkost i vzdor, využití
Halasův přínos:
zvukomalby (refrén), výzva k boji proti bezpráví;
– osobitá poezie, hledání
báseň Praze – motiv symbolu národní existence,
odpovědí na základní filozofické otázky a smysl života
touha zbavit se nepřátel; posila národního sebevědo-
– překonávání pocitů skepse a pesimismu, vývoj
mí – husitská a svatováclavská tradice
k životní aktivitě
Naše paní Božena Němcová – sbírka k 120. výročí
– zvláštní poetika – vývoj od kontrastních obrazů se
záměrně nelibozvučnými rýmy a asonancemi, rušivou
autorčina narození; tragický osud spisovatelky ð
kakofonií k veršům melodickým s působivými
vzor národní hrdosti a síly; symbolická krása její řeči
gradacemi, přirovnáními, spojování konkrét
Ladění – sbírka veršů výrazově prostých jako dětské
s abstrakty
říkanky, záměrná melodičnost a zpěvnost (vliv lidové
– tragický životní pocit
slovesnosti)
lyrizovaná
• Já se tam vrátím – básnickáa zpěvnost próza, oslava rodného Kunštátska, životní jistota domova; filozofické verše
o konci života, melodičnost
• V řadě – politická poezie, básně z ilegálních novin (z okupace), oslava hrdinství bojovníků na barikádách – báseň
Barikáda (drsné, expresivní vulgarismy, neologismy)
– posmrtně vydaná sbírka, rozplynutí nadějí; obraz
• A co? úvahy o smyslu básnické tvorby, skepse a úzkost rozděleného světa, svržení atomové bomby, obavy z nové
války,
Vladimír Holan (1905–1980) – originální básník světového významu (svérázný jazykový projev),
tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie (o otázkách času, smyslu života, lidského osudu ap.),
překladatel světové poezie (z francouzštiny, němčiny, polštiny)
* Praha, dětství v Máchově kraji v Bělé pod Bezdězem; 1969 navržen na Nobelovu cenu; r. 1991 udělen
Řád TGM in memoriam
Triumf smrti, Vanutí, Oblouk – počátek 30. let; experiment, intelektuálně náročná poezie, plná
paradoxů a protikladů (bytí × nicota, časovost × věčnost), úvahy o smyslu života, vysoký stupeň
abstrakce, nezvyklé spojování příkře různorodých slov – tzv. křížení slov (ležet kříž odříkání, k tobě se vzdaluji, vzestup
ně tonout), zašifrovanost výpovědí, neologismy, napětí protikladů; spojování abstrakt s konkréty, věty zvolací a tázací,
časté zámlky a nedořečenosti (trojtečky), složité metafory; tíhnutí k „čisté poezii“ ovlivněné francouzskými básníky
(Mallarmé, Valéry) = poezie očištěná od závislosti na vnější skutečnosti, vylučuje rozumovost a rétoričnost, chce být
ryzí poezií pro poezii
Kameni, přicházíš – analytická reflexivní lyrika, reakce na jevy přírodní i společenské, bohatá imaginace, abstrak-
ce, zašifrovanost se blíží až ke kryptogramům, tzv.
„jeskyně slov“ – nutnost poodhalovat tajemství slov
vysvětlivka
a významů, vrchol experimentu s jazykem (vliv Mor-
kryptogram – druh hádanky, tající
gensterna) – báseň Modlitba kamene vytvořená na
skrytý smysl
principu absolutní básně; odkazy k velkým osobnos-
absolutní báseň – její řeč není závislá na
tem minulosti i reakce na dobové problémy konce
pojmové a významové hodnotě slova;
30. let; titul – příchod těžké, tvrdé doby; báseň
pomíjí jakýkoliv daný jazyk a vytváří si jazyk zcela nový
K. H. M. (k máchovskému výročí 1936)
Září 1938, báseň Odpověď Francii (odezva na
mnichovskou zradu), Sen – apokalyptická báseň, obraz protektorátní Prahy (základní motiv země – rakve), Zpěv
tříkrálový (památce mrtvých v Habeši a ve Španělsku) ð souborně vydáno ve sbírce Havraním brkem (1946)
– patos a hněv, občanská poezie reagující na ohrožení, protest proti násilí; přímočařejší sdělnost
Záhřmotí – sbírka intimní lyriky (hledání ticha před hřmotem válek) – básně milostné, přírodní, rodinné
První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku – lyrickoepické příběhy, tragické osudy, hledání smyslu života
a tvorby, životních jistot, lásky a krásy i experimenty se slovem – novotvary se mísí s odbornými nebo zcela hovoro-
vými výrazy; volná trilogie – zakladatelské dílo českého existencialismu
po válce:
Dokument – poválečný soubor 4 částí: skladba Dík
Sovětskému svazu, 4větá báseň Panychida –
vysvětlivka
za všechny umučené (polemika s Bohem, jeho
panychida = pravoslavný smuteční obřad
netečností k válečným hrůzám), sbírka Rudoarmejci
(portréty prostých ruských vojáků, důraz na jejich lid-
skost; práce s detailem, oproštěný výraz, prozaizace
verše), sbírka Tobě (útočné glosy dobových událostí)
od 60. let:
po 15letém nuceném odmlčení (v 50. letech nepřijat totalitním režimem, vydáván jen ojediněle)
Bolest – sbírka lyrických veršů z let 1949–1955 (vyšla 1965) – o utrpení nejen osobním
dvě linie Holanovy poezie: návrat k vnitřnímu světu člověka, meditativní a expresivní lyrice a návrat k příběhům, lyric-
koepickým skladbám
Bez názvu, Na postupu, Trialog – verše z dřívější doby, Na sotnách, Asklépiovi kohouta = verše z 60. let; krátké
texty, často dialogické nebo gnómické (průpovědi), kontrastnost, otázky a odpovědi (typické ale nebo tázavost);
záměrně provokativní, analytická, existenciální poezie
Předposlední, Sbohem? – posmrtně vydané sbírky (tvorba z doby normalizace) – opět náznakovost, nedořečenost,
hledání pravdy, smyslu života
Příběhy – epika, soucit s bezbrannými a trpícími, báseň Toskána zamýšlena jako umělecká závěť, rozloučení se
životem
Mozartiana – společné vydání cyklu 8 básní k 150. výročí premiéry Dona Giovanniho + Mozartiana II; láska a obdiv
ke geniálnímu tvůrci, tragika jeho osobního života
Noc s Hamletem (s epilogem Noc s Ofélií) – me-
tahák
ditativní skladba – pásmo, pomyslný noční dialog
Holanův přínos:
básníka s Hamletem (pocta Shakespearovi) i s jinými
– osobitá, filozoficky laděná
význačnými osobnostmi – o tajemství života, o vý-
náročná poezie
znamu básnického umění, o vztahu člověka a dějin;
– bohatství jazykových prostředků, experimenty
zlo (malost, osudovost) × touha po harmonii a kráse;
se slovy: novotvary (kráčivec, loučenec, obsvětí),
pasáž o dětství, oslava matky = jistota a bezpečí; ná-
mnohovýznamová pojmenování, slova z technických
oborů (verš v radiaci), složité metafory, nezvyklá
řek nad úpadkem člověka; výrazová složitost; bohatá
vyjádření (budu křížit slova)
imaginace, náročné filozofické metafory o poslání
poezie
František Hrubín (1910 –1971) –
lyrický básník, prozaik, dramatik, překladatel (zvl. francouzské poezie), zakladatel moderní literatury
pro děti
* Praha, mládí v Lešanech, sepětí s Posázavím
zpočátku vliv spiritualismu, typická písňovost, pak existenciální poezie
a) poezie
vstup do literatury v 30. letech:
Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě – milostná a přírodní lyrika (Posázaví), oslava života; působivá melodičnost;
dvojpólovost – zrození a smrt
Země po polednách, Včelí plást – spirituální poezie, básně – modlitby, sonety; motivy země, domova spojované
s náboženskou vírou
Země sudička, Cikády, Mávnutí křídel – spirituální a reflexivní lyrika, sociální prvky (motiv chudoby), příklon k jis-
totě země, rodu, náboženského řádu; důraz na hodnoty rodinného života a domova, nový motiv ohrožení a křídel;
písňovost, melodické rýmy i kontrastnost (země × vesmír, život × smrt)
obraz války a osvobození:
Chléb s ocelí – občanská poezie, triptych: Stalingrad, Chléb s ocelí, Pražský máj – válečné hrůzy a osvobození
Jobova noc – 5dílná skladba – poema, obraz válečných let i vlastní tvůrčí cesty, osudu národa a představa nového
světa; ve 3. zpěvu vyznání lásky k rodné zemi – refrén „Čechy krásné, Čechy mé“ – obraz Čech jako těžce zkoušené
země; kompoziční princip – obměny opakovaných motivů a kontrasty
poválečná tvorba:
Hirošima – varovná lyrickoepická skladba, hrozba atomové smrti × touha žít; obava z nového ohrožení (období
studené války); osud japonského města, propojení každodennosti a nadčasovosti
Můj zpěv – intimní lyrika, zpověď člověka (básníka) překonávajícího smutek z pomíjivosti života (báseň Zpěv lásky
k životu – okouzlení světem, přírodou, láskou; vědomí významu a trvalosti lidského díla; krása jihočeské přírody –
máchovské obrazy)
poema, vyjádření obavy
prolínání dvou
dávné (o Daidalovi
• Proměna –touhy člověka po volnostio osud lidstva;Ikarův – zneužitívýznamových rovin: mytické,(letní neděle u vody,
– symbolu
× tragický let
rozumu) a reálné, současné
novinová zpráva o pokusu s atomovou bombou, netečnost lidí k hrozivé zkáze); významové napětí mezi oběma
rovinami; zavazující poznání: „Ale nic se neděje bez nás.“
od 60. let:
Až do konce lásky – milostná lyrika + úvahy o poezii
a o životě
odkaz
Romance pro křídlovku – poema, příběh první
Čtenářský deník k Literatuře v kostce
chlapecké lásky (smyslná láska a okouzlení) a prvního
a Kompletní přehled české a světové
poznání smrti (dovršení života), prostředí Posázaví,
literatury;Čítanka IV. k Literatuře v kostce
motivace osobním básníkovým prožitkem, osudo-
vost v lidském životě; opět dvojpólovost a jednota
života a smrti, šťastná láska a osudové rozloučení; spojující motiv křídlovky – hraje na vesnici o svatbě i o pohřbu;
složité prolínání časových rovin, metoda montáže, filmového střihu a detailu; film 1966 – Otakar Vávra
Černá denice – sbírka věnovaná památce rodičů a sestry, básně – sny
Lešanské jesličky – vánoční balada, opět kontrast života a smrti (kolébka – rakev); parafráze biblického motivu
b) próza
U stolu – vzpomínková próza, téma dětství
Zlatá reneta – novela o návratu pražského knihovníka do kraje mládí; účtování s nezdařeným životem stárnoucího
muže; film 1965 – Otakar Vávra
Lásky – medailony o přátelích
c) drama – zájem o vnitřní svět člověka, lyrické (šrámkovské) ladění
Srpnová neděle – lyrické drama o 3 jednáních; jižní Čechy (třeboňský rybník), jednoduchý děj – přechod od
situační k charakterové zápletce (postupné odhalování charakterů, pohled od nitra postav); obraz mezilidských
vztahů ð kritika sobectví, omezenosti, lhostejnosti, vnitřní prázdnoty; hlavní postavy – redaktor Alfréd Morák, jízlivý
intelektuál znechucený současností a věčně nespokojený, hysterická paní Mixová s pocitem nenaplněného života
× svět mladých; zvláštní dialog – spíš nesouvisející monologické proudy (postavy mluví samy o sobě, vzájemně se
neposlouchají) = obraz vztahů v době totality („doba monologů“); film 1960 – Otakar Vávra
Křišťálová noc – prostředí vesnice, konflikty mezi mladou a starší generací
d) tvorba pro děti
Říkejte si se mnou, Říkejte si pohádky, Hrajte si s námi aj. – pohled na svět očima dětí (spontánnost, představi-
vost, hravost); čistota a krása jazyka; forma říkadel, rozpočitadel, pohádek
Špalíček pohádek, Pohádky z tisíce a jedné noci – vypravěčské mistrovství
Vilém Závada (1905–1982) – básník Ostravska, překladatel; poezie ovlivněna bolestnými prožitky i neradostnou
situací rodného kraje ð typické pocity bolesti, smutku, melancholie = protiklad poetismu, ačkoli z něj vychází
Panychida – vyzrálá prvotina, tragický životní pocit (válka, smrt otce)
Siréna, Cesta pěšky – svět hornické a hutnické práce (černé Ostravsko); sociální témata (sounáležitost s chudými),
vztah k rodnému kraji
Hradní věž – reakce na společenskou situaci (Mnichov a okupace)
po válce:
Povstání z mrtvých – básně z protektorátního období a osvobození, spontánní radost z porážky antihumánních sil
Polní kvítí – pozitivnější vidění světa, důvěra v člověka a budoucnost, rodný kraj; zjednodušující rétoričnost, rysy
schematismu
tvorba 70. let:
Jeden život – autobiografická zpověď, návrat do rodného kraje, vzpomínky na dětství
Na prahu, Živote, díky – bilanční poezie, úvahy o smyslu života a poezie, protest proti totalitě
Josef Palivec (1886–1975) – básník, překladatel z francouzštiny (P. Valéry), autor experimentální poezie, vyslovuje se
k základním otázkám lidského bytí; za okupace vězněn za aktivní účast v odboji; ve vykonstruovaných procesech byl
r. 1949 odsouzen a vězněn až do 60. let
Pečetní prsten – pozdní debut (1941) – vliv symbolismu a „čisté poezie“; jinotajné obrazy (aktuální zápas národa se
silami zla); dokonalost jazyka – experimenty se slovy, neologismy, eufonie, kontrasty
•
4. Katolický proud
Jan Zahradníček (1905–1960) – básník křesťanské katolické orientace, redaktor (revue Akord, Řád), překladatel;
1951 zatčen, ve vykonstruovaném procesu s tzv. klerofašistickou zelenou internacionálou (s římskokatolickými literáty)
odsouzen za údajnou velezradu na 13 let vězení; propuštěn na amnestii 1960
Pokušení smrti – prvotina, halasovsky nelibozvučné expresivní verše; fascinace smrtí; existenciální úzkost, bolest,
žal, pesimismus souvisí s tragickým osudem (těžce poškozená páteř po úrazu v dětství)
Návrat – smysl života spočívá v křesťanské víře (útěcha, zklidnění), vzpomínky z dětství; vyrovnaný, melodičtější
verš
Jeřáby – obrat, opojení životem přes pocity stesku, dramatičnost duchovních prožitků × smyslové okouzlení; moti-
vy světla a tmy, soustředění k rodnému kraji, k jistotě víry v Boha
Žíznivé léto, Pozdravení slunci (z 30. let) – lyrika víry a lásky, touha po naplnění života, přechod k pozitivnějším
náladám – jistota venkovského života, rodiny, krajiny a země = dílo boží; hymnické verše, melodičnost, rým
Korouhve – převaha náboženských motivů, cyklus básní – apostrofa světců + osud národa (období okupace) a víra;
litanie a patos (oslovení světců Vojtěcha, Prokopa, Jana Nepomuckého, Cyrila a Metoděje)
Svatý Václav – reflexivní skladba, hymnus; symbol češství a blížící se svobody
Stará země – válka chápána jako boží trest a zkouška; odpor k okupantům, pocit smutku – odmítá pokrok lidstva
bez Boha
La Saletta – skladba vyjadřuje zklamání z poválečné-
vysvětlivka
ho vývoje; tragédie národa, cesta k mravní zkáze
La Saletta – poutní místo u Grenoblu ve
Znamení moci, Rouška Veroničina – kontrast zla
Francii, kde se podle lidové tradice zjevila
a dobra, trpké zkušenosti z komunistického režimu,
r. 1946 Panna Maria dvěma dětem ð
přetvářka, odlidštění, hrozba zániku (božího trestu)
varování před zkázou (ztráta víry)
Dům strach (v exilu), Čtyři léta (oficiální vydání až
1991) – poezie psaná ve vězení
Bohuslav Reynek (1892–1971) – básník samoty, křesťanské orientace, metafyzické a spirituální linie, grafik (spo-
lupráce s Josefem Floriánem ze Staré Říše a Josefem Čapkem), překladatel; žil střídavě v rodném Petrkově na Havlíč-
kobrodsku a v Grenoblu ve Francii (sňatek s francouzskou básnířkou Suzanne Renaud); vliv symbolismu a mysticismu,
erbenovské baladičnosti ð poezie osamělého poutníka ztichlým krajem, petrkovským rájem; důvěrnost, smířlivost,
motivy bolesti, prostoty, ticha
Žízně, Smutek země – prvotiny, idylická oslava života, křesťanský prožitek, pokora; básně - modlitby
po 1. světové válce: nový zorný úhel, vliv expresionismu
20. léta:
Rybí šupiny – básně v próze (výtvarný doprovod
přečti si
Josefa Čapka); obrazy venkovské přírody, soustře-
Čítanka III. a IV. k Literatuře v kostce
dění na detail, častý motiv samoty, klidu, viny; pocit
smutku, melancholie, vliv expresionisty G. Trakla
Had na sněhu, Rty a zuby – verše plné básnické
imaginace, spojení radosti s Bohem a odevzdáním do jeho vůle (báseň Radost); barokní kontrasty zla a dobra, hříchu
a nevinnosti; biblické obrazy – had jako personifikované zlo; kult rozkladu, zmaru; výtvarná barevnost veršů – krása
přírody × společenské zrůdnosti
30. a 40. léta:
Setba samot, Pieta – intimní lyrika, uzavřený svět básníka, odloučenost od světa hluku a spěchu; četné biblické
motivy, úzkost; zhuštěný verš, méně barevnosti; obraz chudoby a prostoty venkova
Podzimní motýli – v popředí rodný kraj (petrkovský statek, Vysočina), starozákonní motivy (utrpení – součást cesty
k Bohu), hledání harmonie, pokorné lásky; niterný vztah k zvířatům a rostlinám (obrazy zimy, chalup a chlévů, vlaš-
tovek, bodláků, šípků); titulní obraz podzimních motýlů a posledních paprsků slunce = životně tvůrčí dovršenost,
smíření, klid; barevná zastřenost, splývání kontur (motiv zamrzlého okna); meditativní, snová lyrika
Sníh na zápraží (z let 1945–1950, vydáno až 1969) – lyrika pokory a víry, ignorace politických a společenských
témat, znovu expresivita a metaforičnost (důsledky změn po r. 1948), zosobnění smutku; symbolický motiv sněhu
(i v grafice – cyklus Sníh)
60. a 70. léta:
Odlet vlaštovek – z konce 60. a ze 70. let, vydáno posmrtně v exilu 1980, v samizdatu 1984, oficiálně až 1989;
atmosféra počátku tzv. normalizace (mravní a duchovní ubohost); zvýšená dramatičnost, napětí; smysl tvorby: hle-
dat světlo a naději, stopy krásy, odhalovat hlubiny duše („samotu samot“); motiv smrti = odměna za prožité hrůzy,
vykoupení z životního utrpení; zesílení existenciálních pocitů, oproštění výrazu: barevnost vystřídána šedí a černí,
zkratkovitá strohost, zhuštěnost (převaha substantiv, konkrétních pojmenování); gnómický verš, značná frekvence
otazníků, asociativní řetězce představ
Václav Renč (1911–1973) – básník, dramatik, překladatel ; v 50. a 60. letech vězněn
Sluncem oděná (Loretánské světlo), Popelka nazaretská, Pražská legenda – 3 mariánské skladby, vznikly ve vězení
České žalmy – kritika demoralizace lidí v moderní době
5. Nová generace a literatura za okupace
– tíživé podmínky a období tzv. protektorátu, narušení přirozeného vývoje, zákaz publikovat, ilegální tvorba; část tvůrců
emigrovala (Voskovec, Werich, Egon Hostovský aj.), část se zapojila do odboje (Halas, Palivec, Vančura aj.) někteří poslá-
ni do koncentračního tábora (Josef Čapek, Ferdinand Peroutka, E. F. Burian, K. Poláček aj.)
– ilegální publikace protiokupačních textů – básnický sborník Křik koruny české (Seifert, Hora, Holan, Halas aj.)
– zúžení tematických okruhů (cenzura): intimní život, příroda, domov, oslava mateřštiny (symbol národní existence) – libo-
zvučné, melodické verše, písňovost (Halasovo Ladění, Nezvalova Manon), významné osobnosti (120. výročí narození
B. Němcové – sbírky Halase, Seiferta), oslava Prahy, abstraktní meditace, poezie pro děti (Halas, Hrubín) = poezie národ
ních hodnot a národního ohrožení
Kamil Bednář (1912–1972) – básník existenciální poezie, představitel válečné generace
Milenka modř – hledání lidské podstaty („nahého člověka“ a jeho lidskosti); okouzlení prchavými okamžiky štěstí ×
obavy ze zmanipulování člověka
Kamenný pláč, Veliký mrtvý, Hladiny tůní – existenciální pocit úzkosti, hledání jistoty, křesťanský humanismus
(soucit s trpícími); časté obrazy tmy, noci a smrti
Jiří Orten (1919–1941), vl. jm. Jiří Ohrenstein – básník, představitel existenciální poezie; další pseudonymy Karel Jílek,
Jiří Jakub; rozvíjí halasovskou linii moderní české poezie
* Kutná Hora, židovský původ ð rasová diskriminace (vyloučen ze studií)
Čítanka jaro – citově působivá poezie: snaha polidšťovat svět, wolkrovská něha, důvěřivost světu, křehkost; spojení
smyslových dojmů a reflexe; melodický verš
Cesta k mrazu – projev existenciální úzkosti, napětí, samoty, marnosti, zoufalství, životní absurdity; uvědomuje si
jistotu smrti, surovost a nelidskost doby = tragédie člověka i Boha; nerytmický verš, symbolický titul
Jeremiášův pláč – skladba, obrat k mýtům Starého zákona, hledá zdůvodnění lidského osudu (vyčítá Bohu, že
trestá nevinné)
Ohnice – verše beznaděje, ohrožení, bezmocnosti,
poznámka
ale i statečnosti
Po Ortenově smrti vznikla stejnojmenná
básnická skupina Ohnice, hlásící se
k existencialismu (K. Bednář aj.)
Literatura v kostce pro SŠ
– vyšly po válce
návrat k lyrice něhy,
žalozpěvů
• Elegie domova, dětství,posmrtně (stejně i Scestí);úvahy o životě, tvorbě,meditativnost i melodičnost; 9dopisu pro
(ztráta
tragika nešťastné lásky);
poezii; Sedmá elegie – forma
•
Karinu (dánskou spisovatelku); autor řeší vztah k Bohu, hledá porozumění druhého člověka
Deníky (Modrá, Žíhaná a Červená kniha) z let 1938–1941; záznamy, osobní úvahy, dopisy, citáty, básně s datací
vzniku
Česká literatura 1. pol. 20. stol. – próza
Na počátku 20. století vrcholí a doznívá tradiční realismus (A. Jirásek, Z. Winter, K. V. Rais, T. Nováková, J. Holeček aj.),
naturalismus (V. Mrštík, K. M. Čapek-Chod), výjimečně impresionismus (F. Šrámek)
Po 1. světové válce – výrazná diferenciace autorů v oblasti názorové i tematické; ve 20. letech převaha menších
prozaických žánrů – povídka, reportáž, próza lyrická, utopická (dominantní postavení měla poezie), ve 30. letech
rozsáhlejší útvary – román, románový cyklus (dominantní postavení prózy)
Znaky české prózy 20. století:
– důraz na poznávací (noetickou) stránku díla
– tendence k syntetickým útvarům
– péče o jazykovou kulturu projevu
– oživení psychologického zřetele
– zesílení epičnosti
– sklon k baladické stylizaci (baladická próza – Olbrachtovy zakarpatské příběhy, Majerové Havířská balada, Čapkův
Hordubal, Vančurova Markéta Lazarová aj.)
Manifest českých spisovatelů – květen 1917 – připravený Jaroslavem Kvapilem podepsalo přes 222 českých spisovatelů,
novinářů, vědců (jako první A. Jirásek) – požadavek svobody tisku, svéprávnosti národů (právo Čechů na samostatnost)
1. Téma 1. světové války
a) otřesné zážitky z fronty
Jaroslav Hašek (1883–1923) – prozaik, satirik, humorista, publicista; vliv anarchismu; provokatér
a mystifikátor
* Praha, pobyt na Lipnici u Havlíčkova (Německého) Brodu; bohémský život a tuláctví – odpor ke spo-
lečnosti, měšťáctví, konvencím, byrokracii, církvi; za války voják rakouské armády, dostal se do ruského
zajetí, přešel k čsl. legiím, po říjnové revoluci vstoupil do bolševické Rudé armády (novinář, politický
pracovník); 1920 návrat do Čech – návrat k bohémskému způsobu života
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – tetralogie, nedokončený humoristický román –
satira na rakouský militarismus; ironický obraz války, zpátečnictví a byrokracie rakouské monarchie; dvojakost hlavní
postavy Švejka: prostomyslný naivní hlupák a dobrák, nebo rafinovaný moudrý blázen, chytrák (předstírá idiotství),
představitel lidového odporu proti válce, násilí a ponižování člověka; absurdita války a byrokratismus na postavách
švejkových nadřízených (nadporučík Lukáš, poručík Dub, feldkurát Katz aj.); groteskní nadsázka – Švejkovo detailní
plnění absurdních rozkazů, chaotičnost, destrukce, rozklad armády zevnitř; ztělesnění zla, povýšenosti; nedějová,
uvolněná forma, nespisovná čeština, vojenský slang, vulgarismy, germanismy; dokumentaristické postupy – citace
vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků, vyhlášek
•
přečti si
Čítanka III. k Literatuře v kostce
odkaz
Kompletní přehled české a světové
literatury a Čtenářský deník k Literatuře
v kostce
Jaromír John (1882–1952) – prozaik, estetik, výtvarný kritik – pod vl. jm. Bohumil Markalous
Obraz války je i v díle A. M. Tilschové (Haldy), B. Benešové (Úder, Podzemní plameny, Tragická duha), I. Olbrach-
• Večery na slamníku – povídkový soubor; vlastní zážitky z války + monology stylizované jako projevy nejprostších
lidí zavlečených do války (postavy sympatické, politováníhodné i darebácké); stesk po domově (idealizace)
Literatura v kostce pro SŠ
ta (Podivné přátelství herce Jesenia), V. Vančury (Pole orná a válečná), K. Konráda (Rozchod), R. Weinera (Lítice),
S. K. Neumanna (Válčení civilistovo), F. Šrámka (Žasnoucí voják), V. Kaplického (Gornostaj), J. Weisse (Barák
smrti, Bláznivý regiment) aj.
b) legionářská literatura
tematika zahraničního odboje; autoři většinou skuteční účastníci bojů, události zobrazovány s vážností (× Hašek); odlišnost
podle pravicové nebo levicové orientace
Rudolf Medek (1890 –1940) – básník, prozaik, dramatik; účastník bitvy u Zborova (1917)
Anabáze – pentalogie, kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, bojů čsl. legií na straně protibolševických sil;
vyčerpávající cesta přes Sibiř do Vladivostoku, zborovská bitva; epická šíře, patos
Zborov – patetická oslavná báseň
Josef Kopta (1894 –1962) – básník, prozaik, publicista, účastník 1. světové války
Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – trilogie, obraz legií v Rusku
František Langer (1888–1965) – prozaik, dramatik; legionářský vojenský lékař; židovský původ
Jízdní hlídka – drama, osudy skupiny legionářů obklíčených ruskými partyzány, boj proti přesile; téma viny a trestu
po válce:
Velbloud uchem jehly, Obrácení Ferdyše Pištory – veselohry
Dvaasedmdesátka – drama koncipované jako divadlo na divadle (hra napsaná vražedkyní se inscenuje na jevišti)
pro děti: Pes druhé roty, detektivka Bratrstvo bílého klíče, Děti a dýka (proti fašismu)
Jaroslav Kratochvíl (1885–1945) – sympatizoval s bolševiky, odmítl boj proti Rudé armádě
Prameny – 2dílný nedokončený román, obraz složitých poměrů v Rusku, pohled z několika perspektiv; kritika legionářské legendy
2. Expresionismus
životní pocit rozkladu hodnot, úzkosti, absurdity světa; válka tento pocit zvýraznila ð únik od reality k snu
Ladislav Klíma (1878 –1928) – filozof, prozaik, dramatik; neschopen existenčně pevně zakotvit ð bída, alkoholismus
Velký román I.–III. – hrůzostrašný román – torzo (démoničnost, vraždy, zvrácená erotika), obraz cesty člověka
k egodeismu (ovládnutím své vůle se stává Bohem na Zemi); černý humor, filozofické úvahy
Utrpení knížete Sternenhocha – „groteskní romaneto“ s prvky hororu a gotického románu; obraz světa utrpení
a sadomasochismu; degenerovaný šlechtic se ožení s krásnou Helgou, zabije ji, týrán vidinami zešílí; motivy haluci-
nace, filozofické reflexe o smrti a nesmrtelnosti
Richard Weiner (1884 –1937) – básník, prozaik a publicista, expresionista, prvky surrealismu i existencialismu; experi-
menty s jazykem; židovský původ
Škleb – povídkový soubor; úvahy o zodpovědnosti člověka; rozpor mezi vírou ve schopnosti člověka dobře uspořá-
dat svět a deziluzí nad jeho nemohoucností ð nihilismus, životní nejistota
Lazebník – esej a čtyři prózy – kritika evropské civilizace, odcizení člověka; otázky smyslu života a tvorby; text pro-
kládán úvahami, plynulost děje záměrně narušována
Hra doopravdy = 2 texty (Hra na čtvrcení a Hra na čest a oplátku) – inspirace surrealismem, konfrontace reality
a imaginace, sebevědomí, suverénnosti a nerozhodnosti, bezmocnosti; úzkost člověka v absurdním světě; oslabení
dějové linie
poezie:
Mnoho nocí, Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami, Mezopotámie – básnické sbírky, vývoj od motivů zániku, smrti,
noci a tmy, beznaděje a viny k hledání ráje v srdci člověka; proměna formy: od nemelodického verše k hudebnosti
Josef Váchal (1884 –1969) – prozaik, básník, malíř, řezbář, grafik, typograf, autor vzácných bibliofilií; ovlivněn ex-
presionismem i secesní tradicí, surrealismem; propagátor spiritismu; studoval náboženství a magii (vliv středověkého
satanismu a okultismu)
Krvavý román – autorem označen za „satirický a groteskní“; pokus o ideální horor; groteskní nadsázka, ironie,
parodické parafráze, mystifikace; prolínání vážnosti a směšnosti; použity postupy triviální (pokleslé) literatury; autor
si knihu sám vysázel, opatřil dřevoryty, použil vlastnoručně vyřezané litery; kniha vyšla v 17 exemplářích
3. Demokratický proud
Karel Čapek (1890–1938) – prozaik, dramatik, publicista (redaktor Lidových novin), překladatel
z francouzštiny, kritik, filozof (pragmatismus), důsledný demokrat a humanista; manžel herečky Olgy
Scheinpflugové; 1995 udělen Řád T. G. Masaryka im memoriam
* Malé Svatoňovice, dětství v Úpici v Podkrkonoší; studium filozofie ð práce Pragmatismus čili Filozofie
praktického života; v Čapkově vile se scházeli tzv. „pátečníci“ (vždy v pátek) – přátelé (T. G. Masaryk,
Ferdinand Peroutka, nakladatel Julius Firt aj.) – diskuse o politice, kultuře, událostech
záliba v cestování; práce na zahradě (Zahradníkův rok), vztah ke zvířatům (Měl jsem psa a kočku)
osobitý styl založený na virtuózním zvládnutí češtiny;
vyjádření srozumitelné, se smyslem pro humor; bezpro-
střednost výpovědi, konkrétnost, dialogičnost, sklon
poznámka
k hovorovosti; plynulá mluva, souřadnost, hromadění
Na podzim 1938 Čapek navržen francouzskými
synonym, hovorový jazyk
spisovateli na Nobelovu cenu, ale o Vánocích
a) spoluautorství s bratrem Josefem Čapkem
téhož roku zemřel
Zářivé hlubiny (soubor povídek), Lásky hra osudná
(pokus o návrat k renesanční komedii), Krakonošova
zahrada (krása světa × obava ze zneužití techniky)
b) povídky
Boží muka, Trapné povídky – povídkové soubory; vliv války, otázky svobody člověka, smyslu života, pravdivosti
poznání; motivy tajemství a záhad (např. Šlépěj – motiv osamocené lidské stopy v sněhové závěji)
Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy – soubory povídek s detektivní zápletkou; témata z černé kroniky;
zdánlivě neřešitelné záhady jsou logicky vysvětleny, ale nenaznačeno, na čí straně je zlo (filozofie relativismu); vy-
pravěčské umění, živý hovorový styl, srozumitelnost, konkrétnost, zaměření na detail; příběhy propojeny postavou
komisaře Mejzlíka či vypravěče, např. Kupon, Básník, Záhadné zmizení herce Bendy aj.
První parta – novela z hornického prostředí – o lidské solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole
c) romány
Továrna na absolutno – utopický román – fejeton, varování před zneužitím velkých idejí proti lidem; nebezpečí
fanatismu
Krakatit – utopický román s prvky sci-fi o vynálezu nebezpečné třaskaviny ð ohrožení lidstva a světa; hlavní posta-
va – vynálezce inženýr Prokop dochází k názoru, že pro lidstvo je nejdůležitější každodenní drobná užitečná práce
(humanistický závěr) ð myšlenka odpovědnosti vědce; prolínání reálných, snových i fantaskních prvků
románová noetická trilogie (noetika = nauka o poznání a možnostech poznání)
Hordubal – tragédie podkarpatského horala po návratu z Ameriky, kde vydělával peníze – nevěra ženy Polany,
zavražděn; úsilí dobrat se pravdy ð trojí pohled: Hordubalův, četníků (soustřeďují fakta), výpovědi svědků; případ
nedořešen (různorodost, relativnost pravd); balada v próze
Povětroň – neznámý muž, letec, po havárii umírá nepoznán; tři možné výklady – rekonstrukce jeho života podle
vlastní fantazie ošetřující jeptišky, jasnovidce a básníka
Obyčejný život – autobiografie železničního úředníka v penzi, retrospektivní pohled
souvislost románů není dějová, ale myšlenková (filozofie relativismu) – pohledy na určitou událost z různých zorných
úhlů (není jen jedna poznatelná pravda)
Válka s Mloky – satirická alegorie, fejetonní politická antiutopie; kritika zištnosti, světa peněz, varování před
nebezpečím fašismu a rasismu, představovaného polidštěnými mloky (objev českého kapitána van Tocha
v Tichomoří); zneužitelní tvorové realizují projekt světovlády; karikatura obyčejného „stádního“ člověka, snadno
manipulovatelného a zneužitelného k čemukoli
(obdoba robotů v R.U.R.); využití novinových zpráv,
poznámka
rozhovorů, anket (novinářská forma reportáže)
Monografie o K. Čapkovi:
Život a dílo skladatele Foltýna – nedokončený
Ivan Klíma, Karel Čapek a Velký věk
psychologický román, mozaika charakterových rysů
chce mít též velké mordy; Alexandr
Matuška, Člověk proti zkáze; Oldřich Králík,
pseudoumělce, samolibého hudebníka; téma mrav-
První řada v díle Karla Čapka
nosti v umění
Memoárové publikace:
d) dramata
Helena Čapková, Moji milí bratři; Olga Scheinpflugová, Český román
Loupežník – konverzační lyrická komedie, oslava
a Byla jsem na světě; Helena Koželuhová, Čapci očima rodiny
mládí (boj o právo na lásku) × opatrnictví a pokrytec-
tví dospělých; výsměch měšťáckým konvencím
R.U.R. – podtitul Rossum’s Universal Robots; fantasticko-utopická hra o umělých lidech, schopných nahradit člo-
věka; vzpoura robotů ð zánik lidstva – kromě stavitele Alquista; marně se snaží obnovit zničený recept na výrobu
robotů; řešení – ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse se probudí nová, lidská vlastnost – cit ð
naděje pro lidstvo, je zachráněno (idealisticko-humanistický závěr); slovo robot, dnes mezinárodní – je novotva-
rem Josefa Čapka
Ze života hmyzu (spoluautorství s bratrem Josefem) – satirická alegorická hra s rysy expresionismu; obraz
lidských chyb a nedostatků (jejich nositeli jsou různé druhy hmyzu) – kritika egoismu, poživačnosti, kořistnictví,
vládychtivosti, povrchnosti, netečnosti, lakomství; postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, uvažuje o smyslu
života
Věc Makropulos – utopická komedie, téma dlouhověkosti, života bez hranic
Bílá nemoc – drama z 2. poloviny 30. let 20. století – konflikt jedince (humanista dr. Galén) a držitelů moci, strůjců
války (diktátor Maršál, baron Krüg) = konflikt ideálů pacifismu a demokracie × diktatura; varování před fašismem
a nebezpečím davové manipulace
Matka – poslední hra, varování před zločinností války, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti; fiktivní rozhovor
matky Dolores s mrtvým manželem a 4 syny; naživu zůstal jen Toni – matka ho nechce pustit do boje; střetnutí
2 principů života (mužský – plnit nadosobní úkoly × ženský – zachovat život); po poznání krutosti nepřítele (zabíjí
i malé děti) se matka rozhodla poslat i syna Toniho do války (dává mu do rukou pušku)
e) cestopisné prózy - fejetony
Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever – vyjádření dojmů z cest –
reportážní texty, úvahy, básnické líčení; vtipnost, originalita, humor, jazyková hravost
f ) překlady
Francouzská poezie nové doby a Apollinairovo
tahák
Pásmo
Čapkův přínos:
g) stati
– demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele
Marsyas čili Na okraj literatury – stati o literatuře,
světové úrovně
především pololidové a okrajové (triviální); pohled
– rozmanitost žánrová, tematická, stylistické mistrovství
na poslání literatury, závěr – oslava české řeči
(sklon k hovorovosti)
O věcech obecných čili Zoon politicon – zamyšlení
– myšlenková závažnost výpovědi, vytříbený jazyk
nad malými českými poměry, úvahy o smyslu demo-
– novinář, tvůrce sloupku (tištěn kurzívou) – krátký
text v pravém sloupci první strany
kracie (např. Proč nejsem komunistou)
novin, aktuální, vtipný;
Kniha apokryfů – netradiční zpracování známých
přispěl k rozvoji
příběhů z literatury a historie
fejetonu, causerie
Hovory s T. G. M. – fiktivní rozhovory s prvním čes-
koslovenským prezidentem – otázky lidské existence
h) tvorba pro děti
Dášeňka čili Život štěněte – láska k fotografování a zvířatům, vlastní ilustrace
Devatero pohádek (s J. Čapkem) – veselá vyprávění, svět pohádek není nadpřirozený, prolíná se se skutečností;
mistrovství slova (hromadění synonym, souřadnost, přirozená plynulost mluvy)
Karel Poláček (1892– asi 1944) – prozaik, humorista, kritik, novinář
* Rychnov nad Kněžnou; židovský původ; léta 1. světové války prožil na frontě; 1943 odvlečen do Terezína, odtud do
Osvětimi, kde zahynul; pro Lidové noviny psal fejetony, soudničky, sloupky – vtipně glosoval události; úspornost výrazu,
postřeh; v prózách – satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války (maloměšťáctví ohrožuje
lidstvo – není směšné, ale nebezpečné a nezničitelné)
Muži v ofsajdu – humoristický román – psychologie a vášnivost klubových fanoušků; otec a syn Habáskovi, stou-
penci žižkovské Viktorky × pan Načeradec, obchodník, fanoušek Slávie; komické situace
Hostinec U Kamenného stolu – úsměvná próza o venkovských lázních a hostech; za okupace vyšla pod jménem
malíře Vlastimila Rady
Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno – románová pentalogie (5. díl je ne-
zvěstný) – vrchol tvorby, obraz provinciálního městečka před 1. světovou válkou a „malého českého člověka“; obraz
rodného Rychnova n. Kněžnou s typickými figurkami – voják, žebrák, obchodník, městská honorace – poslanec
Fábera; žádná z postav není ústřední, ale představuje určitý společenský typ; sžíravá kritika strnulého prostředí –
prázdnota, nuda, banalita, malichernosti, pýcha, duševní lhostejnost a malost; charakterizační funkce jazyka –
stereotypní opakování slov, frází, formulí – komika s tragikou, neměnnost života (i osobního); varování – duševní
lhostejnost maloměšťáka je nejvhodnější pro totalit-
ní systém
tahák
Bylo nás pět – úsměvná próza (vydána posmrtně,
vznikla za protektorátu) – svět maloměsta viděný
Poláčkův přínos:
– umění vytvořit obraz malého českého tyrana
očima dětí (5členná klukovská parta – Péťa Bajza
– přesně odpozorované detaily chování, psychologie,
= autor, Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink,
životního stereotypu a jazyka maloměšťáka
Zilvar z chudobince + pes Pajda) × svět dospělých
– jazyková, situační a charakterová komika přechází
(rodina obchodníka, lékárna, chudobinec); situační
z humorné polohy v sžíravou pranýřující satiru ð
a slovní komika: spojení zcela spisovných, až kniž-
kritika maloměšťáctví
– vynikající styl, vypravěčství,
ních výrazů (vliv školy a řeči dospělých), např. pravil,
inteligentní humor
jelikož, odvětil, se slovy expresivními (kulit vočadla),
nářečními (nýčko, prauda) a z obecné češtiny (aby
sem, dolejzá)
Eduard Bass (1888–1946), vl. jm. Eduard Schmidt; všestranný umělec – prozaik, humorista, dramatik, novinář, kaba-
retní umělec
* Praha, znalec její historie; zpěvák, konferenciér, textař v literárním kabaretu Červená sedma (verše, kuplety)
publicistická činnost – v Lidových novinách; fejetony, reportáže, sloupky (tzv. kázáníčka), soudničky, tzv. rozhlásky
Klapzubova jedenáctka – próza pro děti, z fotbalového prostředí; fotbalové mužstvo 11 synů českého chalupníka
se proslavilo ve světě – získalo svět poctivostí a důvtipem
Cirkus Humberto – vrchol tvorby, román z cirkusového prostředí (na základě vlastních znalostí); tzv. „próza českého
génia“ (typická pro dobu okupace) = oslava člověka, jeho tvůrčích schopností, píle, podnikavosti; hlavní postava –
Vašek, syn jihočeského zedníka, prochází všemi stupni výcviku v manéži (bystrý, schopný, ctižádostivý) – rychlá
kariéra (sňatek s dcerou ředitele cirkusu Berwitze, pak ředitelem cirkusu = doba největší slávy); autorova zasvěcená
znalost prostředí; záměr – důvěra v českého člověka, jeho úspěšnost i v cizině
Lidé z maringotek – 10 milostných příběhů, rámcová próza (cirkusový dekameron), vyprávění artistů během jedné noci
4. Imaginativní proud – avantgardní próza
obraznost, lyrizace, metoda asociace představ
Vladislav Vančura (1891–1942) – prozaik, dramatik, scenárista a filmový režisér, výtvarný a divadelní
kritik, 1. předseda Devětsilu; názorově představitel levice; povoláním lékař; v květnu 1942 za své proti-
fašistické postoje a činnost v odboji zatčen gestapem a za heydrichiády popraven
jazykový a stylový experimentátor (inspirace vypravěčskými postupy humanismu, světového
románu 18. stol. a prostředky renesanční literatury) ð spojení modernosti a tradice (básnické metafory,
hravost, lyrismus, hyperboly, prolínání času, témat); promyšlená, pevná kompozice
sklon ke knižnosti – propojování kontrastních jazykových prvků – archaismů, knižních, slangových
výrazů, slov hovorové řeči, lidových prvků; originální větná stavba – dlouhé, složité větné konstrukce (blízkost humanis-
tické větě)
20. léta:
Pekař Jan Marhoul – sociální román s mnohoznačným významem; obecný obraz prohraného souboje lidství (tra-
gický osud dobrého člověka, poctivého benešovského pekaře) se silnými společenskými mechanismy (vypočítavost;
bezcitnost okolí); tragické podobenství lidskosti (zdánlivé bláznovství nebo podivínství) ve světě peněz a sobectví;
vliv proletářského umění; baladické ladění
Pole orná a válečná – reakce na 1. světovou válku, expresionistické ladění – nesmyslné běsnění, chaos, paradoxní
osudy – příběhy rozvíjené vedle sebe jako útržkovité výpovědi (příslušníci degenerované šlechtické rodiny Danowit-
zů a František Řeka, zlý blázen a vrah, na frontě zabit a pochován jako neznámý vojín hrdina = parodie válečného
heroismu) ð odsouzení absurdnosti války; nesouvislý děj – scény z fronty i zázemí – inspirace poetismem, lyrickým
polytematickým pásmem; míšení různých vrstev jazyka – biblický, lidový, archaický, argotický a vulgární
Rozmarné léto – novelistická humoreska ve znamení poetismu – letní idyla městečka a příjezd kouzelníka Arnoštka
s krásnou Annou; konec stereotypnosti života tří přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel, plavčík Antonín
Důra, abbé Roch, důstojník Hugo); lyrický příběh × maloměšťácká přízemnost; promluvy postav – spisovné, knižní komický účinek, parodie vysokého stylu
30. léta:
Markéta Lazarová – baladický román z doby loupeživého středověku; renesanční typ lidí žijících naplno, bez po-
lovičatosti: milují život, ale neváhají ho obětovat pro
dobrou věc: drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávi-
tahák
dějící; láska krásné, zbožné Markéty k zbojníku Miko-
lášovi (láska jako smysl života); básnická lyrická próza
Vančurův přínos:
– osobitost, originálnost, důraz na svébytnost
– dějová linie narušena vypravěčem (mluví k sobě,
uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý
k postavám, oslovuje čtenáře, nutí k zamyšlení);
námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy,
rozsáhlá souvětí – humanistická perioda, zastaralé
stylu), lyrismus
výrazy v kontrastu k lidovému jazyku; záměr – oslava
– působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost,
krás života, protest proti měšťáctví
sklon ke knižnosti, ironie, parodie, složitá souvětí
Další díla: povídky Luk královny Dorotky, romány
(humanistická perioda)
– účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí
Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky, Rodina
– boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce
Horva ova
t
– 3 typy postav: tiší a mírní dobráci,
renesanční uživatelé života,
nespokojenci a rebelanti
dílo (2 díly, fragment
– záměr zpracovat významné okamži-
• Obrazy z dějin národa českého – nedokončenésebevědomí; povídky 3. dílu)cykly (novela Kosmas), monumentální
ky z českých dějin poučení a posila národního
nebo
styl, dokonalý jazyk
dramata
Jezero Ukereve – z afrického exotického prostředí (= Viktoriino jezero) – proti kolonialismu; básnický obraz boje
lékařů se spavou nemocí
Josefína – veselohra, námětem připomíná Shawovu komedii Pygmalion; prostředí konzervatoře
filmové scénáře, např. Před maturitou, Marijka nevěrnice (s Ivanem Olbrachtem a Karlem Novým), podíl na
filmech Před maturitou, Na sluneční straně
5. Katolický proud
próza duchovní a křesťanské orientace
Jakub Deml (1878–1961) – básník, prozaik, publicista, překladatel; katolický kněz; vliv spiritualismu, expresionismu,
existencialismu i surrealismu
Hrad smrti, Tanec smrti – lyrické prózy laděné expresionisticky; témata smrti, existenciální úzkosti z ohrožení,
atmosféra děsivých vizí, temné gotické fantastičnosti
Moji přátelé – lyrizovaná próza, rozhovory s rostlinami; něžnost, pokora, oslava lásky a přírody = říše řádu; využití
symboliky květin, stromů, trávy (podobenství zosobněné přírody a lidského života)
Miriam – milostná poezie v próze, moderní parafráze Písně písní; citová vroucnost, originální obraznost, pokora,
obdiv ke kráse prostých věcí
Šlépěje – 26 svazků deníkových zápisků z let 1917–1941; básnické i prozaické texty, poznámky, komentáře, pam
flety
Zapomenuté světlo – výpověď o vlastním zoufalství (konflikt smyslovosti a kněžství); rodný Tasov; marnost, bezna-
děje; metoda osobní zpovědi + vášnivé invektivy vůči známým osobnostem veřejného života
Jaroslav Durych (1886–1962) – prozaik, básník, dramatik, publicista; vojenský lékař; historická imaginativní próza,
obdiv k baroku ð kontrastnost (patos × groteska, ironie × citovost, světlo × tma, prokletí × odpuštění, krása × oškli-
vost)
Sedmikráska – novela, milostný příběh s prvky symbolismu; spiritualizace chudoby – zdroje čistoty, něžnosti a pros-
toty
Bloudění – tzv. Větší valdštejnská trilogie; spiritualizace historie; téma bloudění = cesta ke katolictví
2 dějové linie: období baroka (od Bílé hory po Valdštejnovu smrt) s hrůzami třicetileté války (ospravedlnění rekato-
lizace) vedle milostného příběhu českého emigranta, protestanta Jiřího a španělské katoličky Anděly; jazyková
dokonalost, dramatický spád, rytmizovaná próza; dějový rámec – poprava šlechticů na Staroměstském náměstí
a smrt Albrechta z Valdštejna
Rekviem – tzv. Menší valdštejnská trilogie – 3 povídky s tematikou osudu Albrechta z Valdštejna – doba po jeho
smrti
nový typ historické prózy: barvitý obraz doby, metaforičnost, dějová sevřenost (zkratka, náznak), rytmizovaná próza;
pohled na baroko (odlišnost od A. Jiráska) = rozmach duchovních sil a hodnot (totéž historik J. Pekař); zájem o nadprů-
měrné jedince, významné osobnosti (ne masy jako pilíř dějin); barokní naturalismus – kontrastnost, tajemnost, mystičnost,
hyperbolizace expresivity, v nitru postav se odehrávají existenciální procesy
Jan Čep (1902–1974) – prozaik, překladatel, esejista; důvěrná znalost venkova, básnický jazyk
Dvojí domov – povídky z vesnického prostředí; dvojí rovina: realita života × sen o ráji; člověk zachycen obvykle
v mezní situaci; východiskem z těžkých životních stavů je víra v Boha; umění zkratky
Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť aj. povídkové soubory – motiv hledání domova jako ztraceného ráje; práce
jako hlavní smysl života venkovanů; jediné bezpečí v chaotické době – jistota rodného kraje, tradice a víra v Boha
6. Ruralisté a tradiční venkovská próza
– dominantní vztah k půdě (ruralis = venkovský) = jistota, zakotvenost; venkovský život je spolehlivou zárukou mravnosti
a čistoty × zhoubný vliv města a technické civilizace; obraz těžkého údělu venkovanů (bez idyličnosti), mýtizace selství
– význam tradice, rodiny, vazby s přírodou a křesťanství (životní norma)
Josef Knap (1900–1973) – prozaik, literární a divadelní kritik, teoretik ruralismu; v 50. letech vězněn
Réva na zdi – selský román s motivem lásky – vliv šrámkovského lyrismu a impresionismu; sepětí člověka s přírodou
Zaváté šlépěje – povídky plné bolesti, lidských vášní – o ztroskotancích a lidech bez domova
František Křelina (1903–1976) – prozaik, básník, dramatik; v 50. letech vězněn
Hlas na poušti, Puklý chrám, Bábel, Soud nad Bábelem – volná tetralogie; obraz venkova jako prostředí, kde je
člověk schopen s pomocí víry snášet lidský úděl × zkaženost velkoměsta, zhoubná městská morálka; příklon k půdě,
poctivé práci, víře a oběti pro druhé = východisko z životní absurdity a skepse
7. Sociální próza a socialistický realismus
levicově orientovaní spisovatelé; vliv marxistické filozofie; návaznost na tradici kritického realismu
Ivan Olbracht (1882–1952), vl. jm. Kamil Zeman; syn spisovatele Antala Staška (Antonín Zeman);
prozaik, publicista, politický činitel
* Semily, 1920 v Rusku (reportáže Obrazy ze soudobého Ruska), za činnost v KSČ vězněn (román Zamří
žované zrcadlo); v 30. letech na Podkarpatské Ukrajině
O zlých samotářích – 3 prózy o vyděděncích společnosti (tulák, kočovník, komediant) a jejich
osamělém odboji proti nespravedlnosti; např. povídka Bratr Žak; individualisté proti své vůli, touha
po svobodě; vliv Gorkého (bosáci)
Žalář nejtemnější – psychologický román o chorobné žárlivosti a sobectví slepce
Podivné přátelství herce Jesenia – analýza charakterů dvou protichůdných postav herců (Jan Veselý, Jiří Jesenius),
kontrast romantické a realistické koncepce, živelnosti a zodpovědnosti; doba 1. světové války
Anna proletářka – román, ideologicky agitační próza v duchu socialistického realismu; tematika revolučního boje
dělnického hnutí; vývoj venkovské dívky v uvědomělou bojovnici revolucionářku; schematismus
30. léta – zájem o Podkarpatskou Rus – civilizací nedotčená země, krásná, ale chudá; prastarý vztah lidí k přírodě
Země beze jména, Hory a staletí – reportáže, základ pro román
Nikola Šuhaj loupežník – baladický román z konce 1. světové války; vesnice Koločava; 2 dějová pásma: vlastní
příběh Nikolův (skutečnost) + mýtus o nezranitelnosti hrdiny zbojníka (ztělesnění touhy lidí po svobodě, odbojník
proti křivdě a bídě ð v očích venkovanů jako bájeslovná přírodní síla)
nešťastný osud Nikoly odpovídá osudu zaostalého kraje; osobitá kompozice: prolínání epické a lyrické roviny,
hluboká psychologie postav; scény ze života Židů; postupy reportážní i prvky lidové slovesnosti; básnický jazyk –
zvláštní slovní spojení a přirovnání (mléčná vůně
Koločavy, tma tvrdá jako kamení), úspornost výrazu,
vysvětlivka
obraznost, archaické i knižní prostředky, biblické
výrazy, hebrejská slova
golet = židovská osada, exil, pobyt mimo
izraelskou zemi
Golet v údolí – 3 povídky ze života ortodoxních
Židů, např. O smutných očích Hany Karadžičové
Biblické příběhy – převyprávěné texty Starého záko-
na, Ze starých letopisů (o české minulosti), O mudr-
ci Bidpajovi a jeho zvířátkách (staroindické bajky) =
tahák
tvorba pro mládež; Dobyvatel – o dobývání Mexika
Olbrachtův přínos:
španělským dobrodruhem Cortézem (převyprávění
– vytříbený baladický styl (syntéza mýtu a reality)
knihy amerického historika W. H. Prescotta Dějiny
– básnický jazyk, úspornost výrazu
dobytí Mexika)
– vypravěčské umění
– prokreslení psychologie postav – výjimeční
jedinci (vyděděnci, rebelové židé)
– inspirace: Zakarpatská Ukrajina
Marie Majerová (1882–1967) – prozaička, publicistka (Rudé právo), představitelka socialistického
realismu
• Panenství – povídky, individuální osudy žen dělnické rodiny Hudců, obraz vývoje Kladenska
• Siréna – románová kronika několika generací
do 1. světové války (přeměna v průmyslovou oblast); důvěrná znalost hornického a hutnického
prostředí; prolínání časových a dějových pásem, střídání vypravěčů, montáž dobových dokumentů,
dopisů, deníků, zpráv; jazyk – kladenský dialekt, odborné termíny hornické a hutnické
Havířská balada – volné pokračování Sirény, dějově sevřená novela o osudu rodiny Hudců, obraz hornické bídy;
stylisticky odlišné kapitoly, střídání vypravěčských pásem, zvláštní dialog, využití vnitřního monologu
Robinsonka – dívčí román
Marie Pujmanová (1893–1958) – prozaička, básnířka, literární kritička
Lidé na křižovatce – 1. díl románové trilogie – obraz poměrů v republice 20. a počátku 30. let; paralelně zobrazeno
dvojí prostředí: dělnické v Úlech (Baťův Zlín) a intelektuální v Praze; promyšlená kompozice, důraz na vnitřní svět
a vývoj postav; kultivovaný jazyk – využití vnitřního monologu, nevlastní přímé řeči a polopřímé řeči
Hra s ohněm (zapálení Říšského sněmu, lipský proces s Jiřím Dimitrovovem, ohrožení republiky v letech 1938 –1939)
a Život proti smrti (domácí a zahraniční odboj, heydrichiáda, koncentrační tábory) = 2. a 3. díl trilogie – vznikly po
válce; tendence schematizovat (poplatnost režimu), obraz historických událostí, ne osudů postav; psychologická
motivace mizí
Předtucha – psychologická povídka se symbolickým významem (atmosféra okupace)
Sestra Alena – novela z lékařského prostředí (rehabilitační ústav)
Karel Nový (1890–1980) – prozaik, novinář
Železný kruh – trilogie, rodné Benešovsko; sociální téma – zápas chalupníků, kameníků, cihlářů s bezohledností
majitelů konopišťského panství
Sarajevský atentát – historie vzniku 1. světové války
Chceme žít – próza z městského prostředí, období hospodářské krize
8. Psychologická próza
zaměření na analýzu nitra člověka, jeho prožitky zachycené detailně (vliv Freudovy psychoanalýzy)
Jaroslav Havlíček (1896–1943) – prozaik (romány, povídky, novely); zájem o postavy rozvrácené, patologicky posti-
žené, na osudovost; obraz degenerace měšťácké společnosti, tragické příběhy zachycené až naturalisticky
Petrolejové lampy – román o tragickém manželství citlivé, existenčně zajištěné, ale nehezké dívky Štěpánky Kiliá-
nové s cynickým, zadluženým bratrancem, trpícím pohlavní nemocí; naturalismus
Neviditelný – psychologická analýza horních vrstev společnosti: dědičné šílenství strýce z bohaté rodiny Hajnů
× vypočítavost a kariérismus chudého člověka, toužícího po bohatství; téma osudovosti, zločinu a trestu, rysy
hororu
Helimadoe – příběh podivínského venkovského lékaře a jeho pěti dcer; název díla složen ze začátečních písmen
jmen jeho dcer; melancholická atmosféra, retrospektivní kompozice; postava vypravěče – pacienta i posluchače
nekonvenčních názorů lékaře
Egon Hostovský (1908–1973) – spisovatel a diplomat
většina děl vznikla v dvojím exilu (za 2. světové války a po r. 1948), zvl. v USA; existencialismus, zaměření na pocity
osamocenosti člověka mezi lidmi; motiv dvojnictví, rozpolcenosti, nesoulad světa a jedince; téma vykořeněnosti
Případ profesora Körnera – román o pocitu odcizení, zoufalství a ztrátě jistot ústřední postavy (gymnaziální profe-
sor prožívá hlubokou vnitřní krizi – nevěra manželky, domněnky o vlastní smrtelné nemoci); prožívá dva
životy – skutečný a pomyslný; ve chvílích naděje umírá nešťastnou náhodou
Žhář – drama rodiny (téma záhadných požárů v noci) vyprávěné ze zorného úhlu patnáctiletého chlapce, který se
matce přiznává
po domově, vzpomínky na dětství,
• Listy z vyhnanství – námět emigrace, stesk a touhaprvky – příběh českého spisovatelevztah k novému místu pobytu
v exilu; překonává psychické
• Všeobecné spiknutí – román s autobiografickými
trauma díky mezilidskému porozumění
Jarmila Glazarová (1901–1977), vl. jm. Podivínská; prozaička a publicistka
autobiografické
• Roky v kruhu – prvotina,manželství rysy, osobitý typ moderní regionální prózy ze Slezska a Beskyd, historie
vlastního harmonického
– obraz tyranie věkově nerovného manželství – stárnoucí a egoistické
• Vlčí jáma osud osiřelé, citlivé dívky Jany (citový vztah k otčímovi); kontrast dobraženy s mladším mužem × dojímavý
a tragický
a zla, ušlechtilosti a nízkosti
– baladická próza z prostředí
• Adventbezprávné postavení na statkuBeskyd, tragický příběh svobodné matky Františky a jejího syna Metuda; po-
nižující
bohatého sedláka, vdovce Podešvy (jeho vztah k děvečce Rozíně) vztahy
člověka v touze po majetku zbaveny lidskosti; střetnutí dobra a zla, oslava hluboké mateřské lásky
Václav Řezáč (1901–1956) – prozaik, autor psychologických románů (za okupace), po r. 1948 budovatelských socialis-
tickorealistických děl
Větrná setba – prvotina, román s autobiografickými rysy (vstup do války, morálního rozvratu a bídy; touha po
lepším životě)
Slepá ulička – z období krize – o mladé generaci vyrůstající za 1. světové války
Černé světlo – psychologický román o zlu páchaném mravně narušeným člověkem s pocitem méněcennosti
Svědek – analýza starce-slabocha trpícího vnitřní prázdnotou; osobní problémy řeší šířením zla; rozpoznává v lidech
temné vášně
Rozhraní – román o vzniku románu; vnitřní morální
poznámka
zrání a proměna povahy učitele a začínajícího spiso-
Řezáčova poválečná tvorba v duchu
vatele způsobena vlivem jeho literární postavy – je
socialistického realismu (poznamenána
jí natolik zaujat (vžívá se do ní), že se ztrácí rozhraní
schematismem, tendenčností)
mezi skutečností a románem
Božena Benešová (1873–1936) – prozaička
zobrazila nudný stereotypní život maloměsta; tragika marné vzpoury mladých ð pasivní přizpůsobení
Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová – psychologická novela, symbolická próza o vnitřním světě a citovém živo-
tě mladých × pokrytectví dospělých; bolestná a trapná životní zkušenost dívky překonána opravdovým přátelstvím
Úder, Podzemní plameny, Tragická duha – trilogie, obraz vlivu války na život lidí
Anna Maria Tilschová (1873–1957)
realistická, až naturalistická a psychologická próza, např.
Vykoupení – příběh malíře inspirace životem Antonína Slavíčka; konflikt tvůrčí osobnosti a konvenční společnosti
Haldy – sociální románová kronika válečného hornického Ostravska; dokumentární svědectví
9. Historická próza a životopisné romány
vznikla zvláště za okupace – jako podobenství o současnosti (skrytý smysl) a poučení z minulosti ð posila národního sebevědomí
František Kubka (1894 –1969) – prozaik, básník, dramatik, překladatel, novinář
Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie – cyklus novel, zdánlivě bezstarostná vyprávění milost-
ných a křesťanských příběhů; symbolické pražské prostředí, nesložitý děj
František Kožík (1909 –1997) – prozaik, rozhlasový redaktor, filmový dramaturg; autor zejména
životopisných románů
Největší z Pierotů – biografický román o francouzském mimovi českého původu J. Kašparu
Deburauovi – jeho život zobrazen na pozadí historických událostí 1. pol. 19. stol. (vznik před
válkou); próza tzv. českého génia
za okupace:
Básník neumírá – o portugalském básníkovi 16. stol. Luísovi Camõesovi
po válce:
životopisné romány o Cervantesovi, Mánesovi, Janáčkovi, Tylovi, Komenském, Vrchlickém aj.
Karel Schulz (1899–1943) – prozaik, divadelní kritik, novinář; inklinace ke katolicismu
Kámen a bolest – román o životě Michelangela (nedokončený, zamýšlená trilogie), obraz Florencie na přelomu
15. a 16. stol.; propojení rysů životopisného a historického románu
Dalšími autory historické prózy byl např. Miloš Václav Kratochvíl – viz str. 153, František Křelina – viz str. 124 aj.
•
10. Návrat k lidové kultuře a tradici za okupace
inspirace lidovou tradicí (J. Glazarová, Chudá přadlena)
Josef Štefan Kubín (1864 –1965) – národopisec, folklorista, sběratel lidové slovesnosti, autor pohádek a souboru
próz, tzv. jivínské rapsodie (např. Hrozná chvíle, Srdce v bouři)
Jan Drda (1915–1970) – prozaik, dramatik
Městečko na dlani – prvotina, idylická scenerie
poznámka
smyšleného městečka Rukapáň (= rodná Příbram),
osudy obyčejných lidí, období před 1. světovou
O J. Drdovi viz též str. 151
válkou, prolínání skutečnosti a fantazie, optimistická
atmosféra, humor, živý jazyk, vypravěčské umění
České pohádky – koncipovány podle vzoru lidových
báchorek, aktualizace tradičních námětů současnou problematikou
po válce – pohádkové divadelní hry:
Hrátky s čertem a Dalskabáty, hříšná ves – ko-
poznámka
mediální alegorie, pohled na svět z úhlu blízkého
Poválečná tvorba Drdova má rysy
folkloru, humor, v popředí ryze česká lidová chytrost
schematismu
vítězící nad pekelnými silami
11. Reportážní próza
věcné, bezprostřední zachycení reality, očité svědectví autora, využití dokumentů, faktů (inspirace rozvojem fotografie
a filmu ð technika střihu)
Marie Majerová – reportáže ze Sovětského svazu a z Číny
Ivan Olbracht – Bejvávalo (reportáže a povídky, satira na Rakousko-Uhersko), reportáže ze Zakarpatské Ukrajiny
Dále např. Milena Jesenská, Karel Čapek, Karel Poláček, Eduard Bass, Rudolf Těsnohlídek – autor soud
niček